Červenec 2013

LOTM 1 - Mapa

31. července 2013 v 13:33 | Lucky14 |  Legend of the Magik
Prolog ZDE
Obsah ZDE
Kapitola 1 ZDE
Kapitola 2 ZDE
Kapitola 3 ZDE
Kapitola 4 ZDE
Kapitola 5 ZDE
Kapitola 6 ZDE
Kapitola 7 ZDE
Kapitola 8

Kapitola 5

31. července 2013 v 13:30 | Lucky14 |  Legend of the Magik: Zrození vyvolené
gramaticky upraveno

Legend of the magik: Zrození vyvolené
Kapitola 5
Probuzení Dark magika

Bylo to téměř měsíc a tři týdny od doby, co Lucky dostala velkou obálku od tehdy neznámého Spota. Měsíc a tři týdny od chvíle, kdy se setkala s Ignitosem a toto setkání, odpovědi na nejpalčivější otázky ji stálo drahou cenu, dosavadní a málem i fyzický život. Bylo to jako daň za odpovědi na otázky a temná horečka byla úrok. Úrok, při kterém teplota jejího těla dosahovala přes 42,5 stupňů (optimální teplota magika je 38,5 stupňů, za což může magická energie a soustava magiky). Během těch čtyř dnů, kdy byla v bezvědomí, hrozilo, že se její tělo uvede do silného komatu, téměř hibernace, aby její centrum magiky regenerovalo probodnuté srdce během pár hodin, dřív, než začnou bez krve odumírat a odcházet další orgány v těle i s mozkem. Lucky stále měla před sebou obraz toho, jak ji Marco přizabil. Toho, jak dostala během pár vteřin desítky ran pěstí do břicha a hrudníku, jak Marco zaútočil zemní smrští, jak ji poranil na obou bocích a kromě toho jí ještě nožem poranil pravou nohu. Avšak nejhorší bylo vracení se obzvlášť jednoho obrazu, probodnutí srdce. Bylo to jako noční můra, ze které se nejde probudit, jakoby Marco uvízl v její hlavě, jakoby tam byl záměrně jeho stín, aby jí ani v bezvědomí nedal pokoj. Potom co se po neuvěřitelných čtyřech dnech probrala to ovšem neskončilo. Téměř každou noc ve svých snech stála Lucky na podivném tmavém místě a rozhlížela se, kde to je. Najednou se k ní zezadu přiblížil Marco, rychle ji otočil k sobě a znovu ji zabodl do srdce kapesní nůž. I když měla se zvířecím výkřikem zavřené oči, v tom snu stále viděla ten jeho vražedný výraz a ty šedé bezduché oči. Bylo to, jakoby se noc co noc vracel a udělal to znovu. Jakoby ji každou noc probodával srdce a to se po probuzení zase zotavovalo, aby ho mohl znovu a znovu potom, co zase usne, probodnout. Tímto peklem prošla a procházela každou noc. Přesto by čas za nic zpátky neposouvala, ani kdyby mohla, aby se všemu vyhnula. Bylo tu něco, co za to stálo. Byl tu Henry. Milovala ho od chvíle, co se jen náhodou zadívala do těch jeho modrozelených očí, stejně tak věděla, že je temný, ale na rozdíl od jiných, viděla, jeho bolest a jeho skutečné já. A ať si každý říká, co chce, nikdy ho ani na okamžik nevnímala jako zlého nebo nebezpečného. Vždyť to on se ji snažil varovat, to on jí zachránil, život, už přes měsíc se o ní staral, proč by to jinak dělal? Lucky netušila, že ten den, co ji Henry v poslední chvíli zachránil, odebral vzorek její krve a vloupal se do nemocnice (i v tomto světě ji je potřeba), kde zjistil její krevní skupinu a ukradl veškerou krev její skupiny (několik 1 000 litrů), nedbal následků tohoto hříchu, vlastně ani nepřemýšlel nad tím, jestli to je hřích, šlo mu jen o ní. A i kdyby o tom přemýšlel, uznal by to jako správné, protože to udělal z dobrých důvodů. Kdyby to Lucky věděla, ani by o tom nepřemýšlela. Raději by byla zaživa mrtvá, než aby dovolila krádež, nemohla by mu to ale ani vyčítat. Jenže nic z toho nevěděla, nevěděla ani to, že skoro čtyři dny se Henry od ní nehnul, nespal a téměř nejedl, jen jí podával krev, čímž přispěl k rychlejší regeneraci jejího srdce. Až čtvrtý den, ten den, kdy se probrala, ten den, co její srdce konečně naskočilo, vydal se vyhladovělý najíst. Od té doby toho moc nenaspal a začínal být slabý, jeho reflexy se zpomalovaly a to málo, co naspal, přispívalo k tomu, že vydržel. Teď by pro Marca nebyl ani tím nejmenším soupeřem. To nic neměnilo na tom, že ho stále toužil zabít, a i když si to nepřipouštěl, byla v tom už i pomsta za Lucky. Kdyby teď mohl, nebo byl proměněný, vzal by ten jeho zatracený nůž, bodl by mu ho do srdce, nechal vykrvácet a pak ho definitivně zabil jako nějakou přichcíplou krysu. Lucky se ze všech svých zranění dostala bez fyzických následků a viditelnějších jizev. Henry před sedmnácti lety takové štěstí neměl. Po té, co ho Marco zranil a byla to tak silná rána, že byl téměř polomrtvý, měl vůbec štěstí, že přežil. Magik je plně smrtelný do dvanáctého roku života, během prvních dvanácti let ho lze zabít, jako člověka. Od dvanácti let se ale stává smrtelným pouze na temeni hlavy. Ve dvanácti letech také získává dost sil pro používání magiky. Henryho zranění si však místo jeho života vybralo jinou daň. Infekce, která se do jeho těla dostala skrz ránu a držela se v těle dva roky, zabránila správnému hojení rány a zároveň denně po dobu dvou let působila ohromné bolesti. Časem by jej zabila. Z těla se u tak malého mláděte dostala jen díky tomu, že Marco přenesl nevědomě své schopnosti na Henryho. Dnes, kdy je mu dvacet dva let, je dobře vyvinutý, přiměřeně osvalený a se dvěma metry neobvykle vysoký, se bolest ozve jen někdy v menší míře, ale takové, aby byl dostatečně podrážděný. Také se objevuje po proměně v tu temnou stránku, Dark Magika. Celé zranění připomíná přes levou tvář tmavá červená jizva začínající nad okem a končící až u čelisti. Oproti Henrymu na Lucky, která se ze zranění dostala před pár dny, nebyly skoro žádné známky, že zraněná byla, hlavně díky péči Henryho.

Pokaždé, když Henry sháněl jídlo, musel dost daleko od svého "domu", který byl v tak odlehlé oblasti, že ani Marco ho zatím nenašel. Jídla bylo v tomto světě dostatek, od tvorů určených pro konzumaci až po vegetaci a každý si zde mohl brát jídlo zadarmo, takže i psanci se alespoň po této stránce měli dobře. Henry vždy vybíral pro Lucky to nejlepší jídlo, proto byl někdy pryč i hodiny. Jednoho rána a bylo to ráno, které naznačovalo, že zas bude 35 stupňů, když Henry hledal byliny na čaj, dost daleko od svého "domu," dočkal se nemilé návštěvy. Cestu mu zkřížil Marco.
"Smekám. Najít tě je vážně těžký, ale stačí počkat, až ptáček vyletí z hnízda." Henry na Marca zavrčel, napnul tělo, vydal nepřátelský zvuk a jeho oči náhle zrudly. Po té se mu ale vybavila Lucky. Henry zavřel oči, zatřepal hlavou, a když je znovu otevřel, měly opět původní modrozelenou barvu.
"Nemám na tebe čas!" Odsekl Marcovi a dal se na odchod.
"Ty se o ní staráš… Ale proč?" Henry se zastavil a na Marca se vražedně podíval. Neřekl ale nic a šel dál. Jenže Marco mu podruhé zastoupil cestu. "Ty jsi stejně temný jako já, jsi stejné zlo se stejnou chutí po krvi. Vidím, jak tvá temná stránka chce ven, tak si přiznej svojí pravou tvář." Kdyby Henry nedržel v rukách jídlo, nejspíš by svíral dlaně v pěsti, jak ho tato slova rozčílila.
"Já nejsem jako ty!" Řekl s pevným přesvědčením, ať byl jakýkoliv, určitě přece nebyl jako on, to nikdy.
"Ale no tak." Odvětil Marco, najednou až podivně přátelským tónem. "Povím ti pravdu. Lucky je tvůj nepřítel, musíš se jí zbavit. Patří k nim a ty jsi Dark Magik. Co myslíš, že s tebou udělá při plné síle? Oni jsou jen samé lži, jejich dobro je lež, iluze. Lucky má být vůdce těch lhářů
a ty budeš první oběť. To Lucky je nepřítel, ne já. Já jsem jediný, kdo zná pravdu ve světě iluzí. Já nejsem tvůj protivník, ale přítel. Přidej se ke mně a společně porazíme ty lháře." Marco nasadil opět jízlivý tón. "Rozhodni se sám, přijdu si pro odpověď." Po těchto slovech se Marco teleportoval pryč. Henry nějak nepřemýšlel nad jeho slovy. Přesto, že Marcova slova zněla věrohodně a mnozí by jim uvěřili. On byl naplňován silnou nenávistí k Marcovi
a silnou láskou k Lucky. Jistě, strážci určitě nebyli žádní velcí dobráci, když z něj udělali psance. Na strážce měl vlastní názor i bez Marca.

"Nepleť se Marcovi do cesty, ať si dělá, co chce." Henry se snažil Lucky přesvědčit, ať Marca nevyhledává, dokonce, ať se ani neplete do toho, co dělá.
"Viděla jsem, jak zabil Billa. Chci si to s nim vyřídit, nebo to snad mám nechat jen tak?"
"Ano, ať si se světem dělá, co chce. Ale ty ho nech být a on nechá tebe. A budeme mít klid."
"Aha. Takže tobě jde o to mít klid? Tak proč si mě teda zachraňoval? Měl bys přece klid, kdybys mě nechal..."
"Ticho! Tohle už nikdy neříkej! Nenechal bych tě zemřít." Skočil jí Henry do řeči.
"Ale proč ne?" Zeptala se ho Lucky, spíš fingovaně. Tolik si přála od něj slyšet, že k ní něco cítí. Henry byl však příliš velký zbabělec na to, aby to řekl.
"No protože… Jsi přece Pán dobra. Musíš žít."
"Nevěřím, že to bylo pro tohle. Já nejsem Pán dobra, nehodlám s ním bojovat!"
"Ale ano, jsi!"
"Nejsem!"
"Uděláš pro mě něco, Lucky? Zkus vyvolat oheň."
"Oheň?" Podívala se na něj Lucky nechápavě.
"Ohnivou magiku."
"Jak?"
"Jako neutrální, myslí. Poruč sama sobě. Natáhni ruku a vyvolej ten element." Lucky tedy natáhla ruku před sebe, jako když ji Marco učil Magický dráp. "Soustřeď se! Soustřeď se!" Opakoval Henry, zatímco Lucky upřeně hleděla na svou ruku s hnědými polštářky a drápy, které zasouvala jen výjimečně. Její výraz se postupně měnil v soustředivý a mračivý. Až se v její ruce najednou objevil malý plamen. "Super! Dokázala jsi to!" Jásal Henry a pomyslel si svoje. "Věděl jsem to! Jsi to ty!" Lucky chvíli zírala na plamen, než si uvědomila, že ji může popálit. Ve chvíli, kdy ucítila bolest, rychle mávla rukou a vyslala tak oheň před sebe. Byl to jen malý plamen. Zmizel ve vzduchu a nenadělal žádné škody. Lucky pak několikrát rychle zamávala rukou. "Hlavně to tady nepodpal, to by mi tak scházelo." Ozval se Henry znepokojen představou, že by mu shořela jediná střecha nad hlavou.
"Promiň, nedošlo mi, že…"
"Že tě to muže popálit? Je to oheň, Lucky."
"Já vím, jen… To je jedno."
"Teď zkus to samý, ale led."
"Proč?"
"Musíš se naučit bránit."
"Fajn." Lucky se znovu začala soustředit s rukou nataženou před sebou, upřeně na ní hledící. Netrvalo to tak dlouho jako u ohně, když se jí v dlani objevilo pár ledových rampouchů. Pro změnu jí ale začala ruka bolet mrazem. Rychle mávla rukou. Ostré rampouchy jen tak tak minuly Henryho a narazily do zdi, kde zůstaly lehce zabodnuté.
"Někdo by tě s tím měl naučit zacházet."
"Promiň…"
"Teď elektriku, ale radši před domem." Lucky přikývla, Henry pak vyndal rampouchy ze zdi, vyhodil je ven, kam hned po té s Lucky vyšli.
"Mám?" zeptala se ho Lucky, když byli před domem.
"Jistěže, do toho!" Pobídnul ji Henry a Lucky potřetí dala ruku před sebe. Trvalo to tentokrát už jen půl minuty. V její dlani se objevila malá plazmová koule a z ní šly malé výboje elektřiny. Lucky to pozorovala s největším úžasem ze všech známých elementů. Bylo to pár centimetrů nad její dlaní. Nepálilo to, ani to nepůsobilo mrazivou bolest. Lucky se rozhodla, že to zopakuje v noci, kdy to za plné tmy bude určitě ještě hezčí. "Dlaň pak namíříš na nepřítele a pomyslíš na zásah." Informoval Henry o použití. Lucky to ještě chvilku pozorovala a potom to nechala zmizet. "Poslední element je země. Tak do toho." Lucky zaměstnala svou mysl počtvrté a naposled. V její ruce se objevila Zelená magika, ve které jakoby byl schovaný kus země. Lucky se to nějak zvlášť nelíbilo, a proto mávla rukou a poslala magiku pryč. "Tak, to bychom měli." Konstatoval Henry. Lucky se na něj podívala znovu nechápavě. "Ovládáš všech pět elementů, neutrální, oheň, led, elektriku a zemi a nepotřebuješ vyslovovat zaklínadla. Podle jisté legendy, kromě Pána zla pouze Pán dobra má takovou moc."
"Co tím chceš říct? Ty ji máš taky, prosím, nepřesvědčuj mě."
"Dobře, jak chceš, ale měla bys nad tím přemýšlet. Ještě ti řeknu jen, že od každého elementu existují různé útoky, například od ohně jsou to: Ohnivý útok, Ohnivá střela, Ohnivý meč, Ohnivá rána, Ohnivý štít, Ohnivá síla, Ohnivý dráp a nejsilnější je Ohnivá bouře. Tohle je u všech elementů. Nikdy je nesmíš použít bezmyšlenkovitě. Všechno ovládáš svou myslí, musíš přesně vědět, kdy co použít, jak a na koho. Jinak můžeš způsobit velké škody. Ovládej svou mysl. Ty jsi svůj pán, ty rozhoduješ jak, vše je na tobě."

Byl večer, Lucky se koupala, na mytí se zde používaly speciální rostliny, které se rozdrtily
a smíchaly. Toaleta a vana byly ještě dvě místnosti, které v Henryho "domě" byly. Henry mezitím stál v jedné ze dvou místností, v té co v ní spala Lucky, díval se z okna na květiny, co rostly za Henryho "domem," společně s hustými listnatými stromy. Henry přemýšlel.
"Lucky, tak rád bych ti projevil lásku a přestal ustupovat, když ke mně chceš jít blíž. To, co cítím je mnohem silnější, než cokoliv, co znám. Ale tak se bojím tvého "ne", toho, že zase budu sám… Nechci být sám, už ne… Možná bychom mohli my dva být… Co si to namlouvám? Jsem jen psanec s temnou duší a ty… Ty máš mít postavení nejvyšší. Nikdy mě nebudeš milovat. Nejspíš už brzo odejdeš, ale dokud tu jsi, jsem šťastný, ale až odejdeš…" Henry se zadíval na jednu z rostlin pozorněji. "Rostete si, žijete, a přesto vás nic netrápí. Jak vám závidím. Zdá se, že o ničem nepřemýšlíte…"
"Víš co, Henry, já ti vážně závidím." Ozvalo se Henrymu za zády. Henry se otočil na Lucky
a ta pokračovala. "Vždyť ty jenom jíš, běháš si venku a na nic důležitého nemyslíš."
"Tak to ne. Já náhodou myslím na důležité věci." Bránil se Henry.
"Jo? A na jaké?"
"No… třeba… Už jsi hotová?"
"Ano. Proč?"
"Něco ti ukážu. Pojď se mnou. Skočil ze dvou nohou na všechny čtyři nohy a společně s Lucky šli do lesa nedaleko od "domu." Byla už plná tma a v této odlehlé oblasti nebylo nic, co by přírodně světélkovalo, až na lesní světlušky. Ale nijak jim to nevadilo. Viděli svým nočním zrakem.
"Co mi chceš ukázat?"
"Jednoho zvláštního tvora, žije hlouběji v lese."
"A čím je zvláštní?"
"To uvidíš." Čím více hluboko byli v lese, tím více se ozýval zvláštní zvuk. Znělo to jako nějaký zvířecí zpěv. Zněl krásně, ale zároveň jste při jeho tónech měli mrazení v zádech. Henry šel s Lucky po stopách jednoho z těch zvuků stále blíž a blíž, až vyšli uprostřed lesa na lesní planinu, po které se procházel opravdu zvláštní tvor. Byl velký, o něco větší, než Henry, když stál na dvou a vypadal jako kostra šelmy, z lebky za očními důlky mu stoupaly dvě ostré kosti, jakoby měl uši. V očnici měl malé modré oko, které vypadalo, jakoby bylo tvořeno z dýmu a jeho žebra jakoby svírala obrovské červené zářící srdce. A byl to on, kdo vydával ty krásné a zároveň mrazivé tóny.
"Vidíš ho?" Zeptal se Henry.
"Ano. Co je to?"
"To je Souwoll. Většina tvorů je nezná. Vidí je jenom ten, kdo viděl někoho zemřít. A těch málo, co je zná se jich bojí, protože jsou…"
"…jiní." Dokončila Lucky větu za něj.
"A taky jsou vidět jenom v noci." Dodal Henry. "Jsou to lesní duchové." Lucky přišla až k Souwollu a stoupla si na dvě. Souwoll k ní sklonil hlavu a Lucky se ho dotkla.
"Často je slyším, když mě ze spaní vytrhne noční můra. Teď už vím, že jsou to oni, ale jejich zpěv nahání husí kůži."
"To ano, ale nejsou nikterak nebezpeční. Pořád se ti zdá o tom, jak tě Marco napadnul?"
"Ano. A ty jsi každou noc pryč." Vrátila se k Henrymu.
"Víš, já ty noční můry nějak neovlivním." Henry couvl, když Lucky svou blízkostí narušila jeho intimní zónu. "Proč jsi tak blízko?" Zeptal se znepokojeně a ještě couvl.
"Ty se zase bojíš objetí nebo toho, že by tě mohl mít někdo rád. Každý máme z něčeho strach."
"Já a bát se? A tohohle?" Rozesmál se Henry. "Já se nebojím ničeho."
"Ale Ano, bojíš."
"Nebojím." Zvedl neústupně hlavu a dělal, že mu je její tvrzení jedno. Jenže Lucky téhle jeho pózy využila, skočila mu kolem krku a objala ho. Henry měl na tváři v tu chvíli opravdu vystrašený výraz, vykulené oči a jeho uši klesly dolů. Chvíli takto stál a přemýšlel, co má dělat. Na ústupy už bylo pozdě. Pomalu dal ruce kolem, aby ji odtrhl, jenže pak pocítil hřejivý pocit, teplo, které neznal, a působilo to léčivě na jeho bolavou duši. Nedokázal ten pocit zastavit tím, že by ji odtrhl. Vlastně už ji vůbec odtrhnout nechtěl, chtěl cítit to teplo. Objal ji pevně, přitiskl k sobě a zavřel oči. Stáli tam takhle pěkně dlouhou dobu a kolem nich se ozýval zpěv Souwollů. "Tomu se říká útok." Řekl Henry s lehkým úsměvem, když se odtáhli.
"V tom případě, kořist jsem chytla." Usmála se Lucky.
"Myslíš?" Usmál se na ní zákeřně, přeskočil ji a rozeběhl se. Lucky poznala, že je to hra
a rozeběhla se za ním. Po chvíli se zastavil, Lucky ho doběhla a skočila na něj.
"A mám tě!" Henry si po tom, co na něj Lucky skočila lehl na bok, z hlavou zvednutou. Lucky se opřela o jeho rameno. Velký byl na to dost. Henry se tentokrát nějak neodtahoval, ani nešel rychle pryč, nechtěl. Poprvé byl skutečně šťastný. Dívali se na měsíc, který už byl pomalu v úplňku. "Domů" se vrátili někdy kolem ještě nočních ranních hodin. Henry položil napůl spící Lucky na její místo. Pak se odebral do druhé místnosti, kde spal jen na něčem, co by Lucky přirovnala k dece. Usnul opět hodně pozdě. Chvíli poté, co usnul, se Lucky probrala, přešla k němu a hlavu si položila na něj. Tu noc se jí o Marcovi nezdálo.

Lucky s Henrym byli nejmíň sto padesát kilometrů od Henryho "domu," když je Henry omylem teleportoval na jiné místo. Byl už silně nevyspalý a nedokázal je v mysli navést na správné místo. Byli teď na nějaké velké vypálené ploše, kterou kdysi Marco zničil, takže tam nebylo nic.
"Tady asi nemáme být, ne? Divila se Lucky.
"Ne, já to spletl, pojď sem, teleportujeme se znova."
"Ale, ale, co vy dva tady?" Ozval se nepříjemný jízlivý hlas. Lucky s Henrym zvedli hlavu na jediný ohořelý strom, který nikdo nepokácel. Ostatní stromy byly složeny pár metrů za nimi na jednu hromadu. Na stromě byl Marco. Přidržoval se na stromě drápy, takže to, že ohořelý strom nemá žádné větve mu nevadilo.
"Marco!" Křikla Lucky se zlostí v hlase.
"Lucky! Rád tě vidím! Jak ti je? Spí se ti dobře?" Lucky se rozčílila, zařvala a pak se s očima plnýma zlosti podívala zpět na Marca.
"Ty prevíte mizerný!"
"Takže asi ne." Řekl Marco zamyšleným tónem, ale pak nasadil opět svůj jízlivý tón: "Lucky, to, že žiješ, napravíme, ale teď si musím vyřešit jistou osobní záležitost, tady s tvojí chůvou." Marco upřel pohled na Henryho. "Jdu si pro odpověď. Co říkáš na mojí nabídku?"
"Co říkám?" Henry se zákeřně usmál, jeho oči zrudly a hlas malinko ztemněl. "Že si vychutnám, až tě zabiju!" Řekl Dark Magik v něm oddělený. Henrymu se ještě podařilo dostat svou temnou stránku pod kontrolu a rudá barva z jeho očí zmizela.
"Beru to jako odmítnutí!" Ušklíbl se Marco. "A tos neměl dělat…!"
Henry instinktivně vycítil hrozbu nebezpečí, popadl Lucky a schoval ji za hromadu ohořelých klád.
"Poslouchej, ať se děje cokoliv, zůstaň tady! Nechoď teď za mnou v žádném případě! Rozumíš?"
"Henry, ne!" Jenže to už se Henry vrátil zpět tam, kde stál. Lucky se opírala rukama o klády
a sledovala, co se děje.
"Zahrajeme si hru." Začal Marco na Henryho. "Hádej, jaké mám pro tebe překvapení?" Henry namísto odpovědi ukázal Marcovi prostředníček. Mezitím na místo, kde byla Lucky, přiletěli strážci. Ignitos, Wain a Rian, zatímco Torrador hlídal chrám. Ignitos byl rád, když viděl Lucky. Živou a zdravou. Strážci přistáli kolem Lucky.
"Lucky! Jsi v pořádku?" Ptal se Ignitos.
"Já jo, ale…"
"To nevypadá dobře." Usuzoval Rian. "Je tu Henry i Pán zla." Wain začal též hodnotit situaci.
"Buď spolu budou bojovat nebo se spojí. Měli bychom Lucky dostat pryč." Ignitos přikývl.
"Jdeme, Lucky."
"Nikam nejdu!" Odsekla Lucky a dál sledovala, co se bude dít. Ignitos se podivil.
"Cože?" Lucky se na něj podívala neústupně.
"Buď běžte sami, nebo mě nenuťte, ani se odtud nehnu!" Opět se dívala před sebe.
"Tak my už máme i diváky, to je super!" Pronesl Marco, když si všimnul strážců. "Tak začneme…! Jen pojď, Lizardmane!" Odněkud se s řevem vynořil tmavozelený ještěr, stojící na dvou nohách, velký jako Henry. Byl odporný na pohled. Měl žluté oči, na rukách pět prstů s dlouhými drápy, zatímco na zadních nohách měl prsty jen tři. Na sobě měl potrhané hnědé kraťasy a jeho ocas byl o něco delší, než jeho tělo. Chystal se zaútočit na Henryho.
"To je…" Lucky nevěděla, jak dokončit větu.
"Zmutovaný Lizard." Dopověděl Wain.
"Marco si zřejmě vytvořil domácího mazlíčka." Usoudil Rian. Henry dal pravou nohu dozadu, trochu se prohnul v páteři a zařval. Rozeběhli se s Lizardmanem proti sobě, oba se chytili v rukách a snažili se přetlačit jeden druhého. Henry pak vysmeknul pravou ruku, ještě trochu více vytáhl drápy a seknul Lizardmana pod okem. Lizardman zařval, po té se ale otočil
a silným ocasem praštil Henryho do pravého boku. Henry se z bolestním výkřikem
a zavřenýma očima naklonil na levou stranu. Lizardman se rozeběhl a Henryho, který se stále ještě nevzpamatoval z předchozí rány, hlavou odrazil. Henry letěl několik metrů, zastavil ho až strom, na kterém byl Marco. Henry dopadl tvrdě na zem. Když zvedl hlavu, stál nad ním Lizardman s otevřenou tlamou. I po tom hrozném pádu se Henry postavil na dvě
a znovu šel proti Lizardmanovi, ten ho ale chytl a znovu poslal k zemi. Začal Henryho bičovat ocasem. Henry ho ale odkopl, postavil se na dvě a pokusil se o útok.
"Ohnivý útok." Ale z jeho úst nevyšlo nic, nedokázal vyvolat magiku. Lucky to nechápala.
"Co se to s ním děje?"
"Podle mě je mnohem pomalejší, než by měl být." Odpověděl Ignitos.
"Já myslím, že vypadá unaveně a vyčerpaně, má zpomalené reflexy a na vyvolání magiky nemá dost psychických sil." Přidal se Wain. Lizardman popadl Henryho za levou nohu, chvíli ho vláčel po zemi, potom ho zvedl do vzduchu a odhodil. Henry dopadl tvrdě k zemi.
"Jestli mu nepomůžeme, mohlo by být po něm." Varoval Ignitose Rian. Jenže to už Lucky, která se na to nemohla dívat, běžela směrem k Henrymu.
"Vypal po něm kyselinu!" Zavelel Marco a Lizardman se připravoval vychrlit na Henryho zžírající kyselinu.
"Hej! No tak, ty přerostlá ještěrko! Tady jsem!" Pokřiky Lucky Lizardmana vyrušily a kyselina Henryho minula. Lizardman se otočil na Lucky a ta ztuhla. Tady totiž její plán končil. Strážci už běželi směrem k nim.
"Co si o sobě sakra myslíš, Lucky?" Ušklíbl se Marco, který vše sledoval ze stromu. Lizardman odhodil Lucky ocasem. Henry to viděl, i to jak dopadla na zem. Neskutečně se rozzuřil, postavil se znovu na dvě. Ruce v loktech pokrčil směrem nahoru, zavřel oči
a strašlivě a dlouze zařval tak, že to bylo slyšet kilometry daleko. Strážci doběhli k Lucky. Byla v pořádku. Postavila se a sledovala Henryho. Když Henry přestal řvát a otevřel oči, byly jasně rudé a Henry temně vrčel. Lucky to až zarazilo. Na Henrym bylo vidět, že má křečovité bolesti, začal se zvětšovat. Temná dimenze se nad ním otevřela a temná energie, která proudila do Henryho, probudila po dost dlouhé době jeho temné já, to kterému se říkalo Dark Magik. Když se temná dimenze zavřela, Henry byl o patnáct centimetrů vyšší, měl rudé oči
a kolem jeho těla byl tmavý oheň. Byl to Temný Henry. Lucky na něj zírala s otevřenými ústy.
" Co… nebo kdo je to z něj?"
"Dark Magik, jeho temné já. Ublíží teď komukoliv, kdo mu zkříží cestu." Definoval Ignitos. Lucky na něj stále zírala.
"Tak tohle je proměněný Henry?"
"No výborně!" Zaradoval se Marco. "Plán vyšel… Ale trvalo ti to dost dlouho, kamaráde. Teď snad za mě uděláš tu špinavou práci a zabiješ Lucky…"
Lizardman plivl na Henryho kyselinu a poté se dal na útěk. Kyselina Henryho zasáhla na břiše, ale vypadalo to, jakoby se v tmavém ohni Dark Magika rozplynula. Henry udělal pár kroků, pravou rukou Lizardmana smetl, šlápl mu na ocas, aby si ho tak přidržel a temnou střelou z očí ho zničil. Lucky šla navzdory tomu, čím Henry teď byl blíž.
"Tak poslyš, Henry, jestli jsi to opravdu ty, nic mi neuděláš!" Henry se otočil se zlým výrazem ve tváři a usmál se na Lucky ta se obrátila a klusala dál od něj. Henry se za ní chtěl rozeběhnout, ale pak zavětřil Marcův pach, otočil se směrem ke stromu, kde byl Marco
a zařval.
"Co?" Ušklíbl se Marco. "Tak on jde po mně." Zasmál se. "To se mi líbí." Henry přišel blíž ke stromu, ještě jednou zařval a temnou střelou shodil Marca ze stromu. Marco se chtěl proměnit v Dark Magika, ale nestihl to. Henry ho rychle popadl a temným hlasem zašeptal:
"Pomsta, dvojnásobná…" Opět zařval a Marca zvedl do výše. Držel ho za ruce a nohy
a začal ho ohýbat. Bylo slyšet, jak se Marcovi láme páteř. Marco řval víc vztekem, než bolestí. Henry nepřestával. Lucky se zděsila, když si uvědomila, že Henry chce Marca opravdu zabít.
"To ne! Nesmí se stát vrahem." Lucky se rozeběhla proti Henrymu a pomalu napřahovala pěst, aniž by si to uvědomovala, myslí vyvolala Magickou ránu. Když Henryho udeřila pustil Marca a odletěl několik metrů. Lucky se pak překvapeně podívala na svou ruku, zatímco Marco, který byl téměř ochrnutý na nohy, se teleportoval pryč. Henry se postavil a zařval.
"Nikdo mi nebude stát v cestě!" Henry skočil kousek před Lucky. Tentokrát se chystal zaútočit na ní.
"On na ní zaútočí, strážci do útoku!" Zavelel Ignitos. Všichni tři letěli směrem k Henrymu. Henry si jich všiml zvedl ruce namířil dlaně na Ignitose a Waina a zasáhl je Temnou koulí, taktéž pak bleskurychle zasáhl Riana. Dark Magik byl velmi silný a tak to na odrovnání strážců stačilo. Henry se začal přibližovat k Lucky. Nejdřív před ním couvala, ale pak spadla dozadu. Henry přišel až k ní. Viděla teď jeho rudé oči, cítila i temnou energii kolem něj.
"Zachránil jsem ti život a ty se mi teď stavíš do cesty?"
"Já musím!"
"Nikdo mi nebude stát v cestě!" Napřáhl ruku zaťatou v pěst.
"Henry, prosím, prober se! Ty nejsi zlý, nejsi žádný zvíře!" Henry znejistil, jak se jí díval do očí. Temný oheň kolem něj zmizel, zmenšil se na původní velikost, jeho oči zas měly původní modrozelenou barvu, Dark Magik byl pryč. Henry odskočil dál od Lucky. Teprve teď si uvědomoval, že má poleptané břicho od útoku kyselinou, padl na kolena. Neskutečně to pálilo. Ačkoliv ho nějaká bolest jen tak neskolila, bylo na něm znát, že ho to bolí. Lucky přiběhla k němu.
"To bude dobré." Raněný a vyčerpaný, sbíral Henry poslední síly na teleport "domu."
"Lucky, jdi od něj dál!" Ozval se Ignitos.
"Nech mě!" Odsekla mu. Odtáhl ji od Henryho. "Copak nevidíš, jak je nebezpečný?" Henry se mezitím v bolestech postavil na dvě.
"Jdeš se mnou, Lucky?" Lucky ihned přiběhla. Ignitos tomu nerozuměl.
"On není jako my."
"Jasně!" Křikl Henry. "Bohatý vždycky bude odsuzovat chudé!" Ignitose tato věta náhle vyvedla z míry a koukal nevěřícně na Henryho.
"Co jsi to řekl???" Henry ho ale po té ignoroval a teleportoval se i s Lucky pryč.

Teleportoval se k řece. Kyselina mezitím rozložila jeho kůži. Henry vlezl do vody, aby kyselinu neutralizoval. Zařval bolestí. Kromě poleptání měl také zbičovaná záda od Lizardmana a měl je naražená, od nárazu do stromu. Kvůli naraženým zádům kulhal. Potom, co neutralizoval kyselinu, teleportovali se s Lucky domu, kde Henry ztratil vědomí. Lucky si lehla vedle něj a nehnula se. Marco mezitím ve svém sídle v temnotě, ležíc na zemi začal řvát bolestí. Náhle však jeho páteř během několika sekund dokonale srostla.

Ignitos seděl zaražen v chrámu. Rian si všiml, že je divný od doby, co se vrátili bez Lucky.
"Ignitosi? Je ti něco?" Zeptal se opatrně.
"Před sedmnácti lety nejspíš Marco zabil mou ženu, syna a bratra."
"Aha, myslíš na ně."
"Pamatuješ si, co mi Henry řekl ve vypáleném lese?"
"Myslíš to s tím odsuzováním?"
"Ano." Bohatý vždycky bude odsuzovat chudé." To je z knihy, kterou jsem četl svému synovi, když byl malý…"
"Henry je tvůj syn???" Vytřeštil oči Rian.
"Ano, můj syn o kterém jsem si myslel, že je mrtvý a kterého jsme prohlásili za psance."
"A jsi si jistý?"
"Kouknul jsem se mu na oči, když to řekl. Modrozelený, jako jeho matka, má žena. Je to on, bez pochyb…"



Kapitola 4

31. července 2013 v 13:28 | Lucky14 |  Legend of the Magik: Zrození vyvolené
gramaticky upraveno

Legend of the magik: Zrození vyvolené
Kapitola 4
Chladnokrevný vládce zla

Temná dimenze byla tmavá a chladná, kdo by neměl schopnost vidět ve tmě, neviděl by nic. Žily zde bytosti, ty nejzlejší a nejodpornější. Byla tu zhmotněna negativa. Deprese, stres, frustrace a smutek vypadaly jako malé příšerky, které skákaly do každého, kdo se tu ocitl náhodou. Zde se zrodili Dark Magikové, jimž pokud se podařilo vrátit se z temné dimenze, zůstali poznamenáni temnotou. Ti, co nedokázali najít cestu ven, tu zůstali bloudit a pokud se zcela nezbláznili, stali se přízraky temnoty. Nešlo ale jen o magiky, uvězněna tu byla spousta jiných bytostí z Magického světa. V této dimenzi stála tmavofialová budova ve tvaru čtverce, jen střechu měla do špičky. Kdysi ji postavil Cortex a měl v ní svou laboratoř. Dnes však byla sídlem Pána zla. Marco, vládce veškerého zla v temné dimenzi, snad nejkrutější bytost, pomineme-li úhlavního nepřítele Boha, seděl ve svém sídle. V místnosti tmavé, ve které kromě dotykových obrazovek, stolu s tlačítky a židle, nebylo nic. Marco seděl na židli zaslepený vztekem. "Henry… Mizerný Henry!" Z jeho ruky, kterou měl zaťatou v pěst, začala téct krev. Zlostí se poranil vlastními drápy. "Ten ubohý blbec, neměl by se motat do věcí, do kterých mu nic není." Marco se zamyšleně díval na svou krvácející ruku. "Ale jak to, že se na něj přenesla má veškerá síla?! Hmm… Nejspíš je to vážně náhoda." Marco něco namačkal na jedné z dotykových obrazovek a našel nějaké údaje o Henrym. "Tak Dark Magik… S tebou ještě bude zábava." Pomyslel si při pohledu na fotku Henryho.

Lucky pomalu otevřela oči. Cítila bolest téměř po celém těle a kromě pohybu krku se nemohla vůbec pohnout. Ale začala se rozhlížet, kde to vlastně je. Byla to místnost, která jakoby byla ztmavená záměrně. Veškerá okna byla nejen zavřená, ale politá nějakou tmavou látkou, která byla zaschlá. Jistě zde byla při nejmenším ještě jedna místnost, ale to mohla sotva vědět. Ale podle této místnosti to však nevypadalo na to, že by se tu dalo žít, spíš přežívat. Lucky ležela v rohu místnosti, přesně nevěděla na čem, ani čím je přikrytá, ale muselo to být něco jako peřina ve světě lidí.
"Tak ses probrala." Lucky otočila hlavu doleva, kde se na ni díval Henry, který se zrovna odněkud vrátil..
"Henry?" Její hlas byl slabý a vyčerpaný, ale na řeč stačil.
"Já ti říkal, že je to on, ale tys mi nevěřila."
"Promiň, oklamal mě. Au! Všechno mě tak bolí."
"Jsi od lidí, nemáš cit na rozeznání temnoty, ani odolnost vůči bolesti. Časem to snad získáš. Jsou to jen čtyři dny, přestane to. To ochrnutí z temné horečky taky odezní, horečky jako takové už jsou pryč. Ty, vyvolená, bys měla mít lepší regeneraci, než já a já ji mám lepší, než normální magikové, budeš v pohodě."
"Co jsou čtyři dny?"
"Doba, po kterou jsi byla v bezvědomí a v horečkách."
"A tys mě zachránil a staral se o mně."
"Neřeš to, jo?"
"Děkuji." Po tomto slově se Henry zarazil a na chvíli se zadíval do země, ale vzpamatoval se.
"Víš ty, co? Radši vyzkoušíme ten tvůj cit, ze mě bys totiž taky měla cítit temnotu, tak co cítíš?"
"Z tebe?" Podívala se na něj. "Zlomenou duši a strach…" Henry se znovu zarazil, tentokrát se ale otočil a odcházel.
"Radši ti seženu něco na bolest. Snaž se usnout."
"Henry?" Zastavil se, ale neotočil se. "Nechoď pryč." Naléhala přesto však šel. Když vyšel ven na několik vteřin zavřel a zakryl si oči, to Dark Magik v něm zhmotněný nesnesl světlo
a také těch deset let v temnotě. Byl to důvod, proč měl vše ztmavené. Začal chodit před domem sem a tam, celý nervózní.
"Co mám dělat, co mám dělat?" Nakonec však odešel.

Marco prolétal nad městem magiků a ničil ho střídavě Ohnivou a Zemní magikou. Za ním zůstávala jen spoušť a před ním prchaly celé rodiny. "Je mezi vámi ten, který si říká Henry. Já chci Henryho, určitě tady je. Vydejte mi ho a já vás pro tentokrát ušetřím." Jedno mládě, prchající u svých rodičů ale klopýtlo, ztratilo rovnováhu a spadlo na zem. Marco to naneštěstí viděl. Přistál, silně ho vzal za zápěstí, vzpřímil se a zvedl mládě do výšky svých očí. Očí šedých, chladných, prázdných, jako by neměl vlastního ducha, očí plných krutosti a zla. Mládě kvílelo bolestí, ale Marco se jen usmíval, to kvílení ho těšilo.
"Bolí to?" Promluvil tichým, temným hlasem. "Mělo by to bolet. A víš proč? Protože já jsem hrozně zlý!"
"Nech na pokoji mého syna!" Vyběhl z davu otec mláděte. Marco mu před cestu plivl trochu ohně.
"Nechceš snad mít na svědomí jeho smrt, že ne?" Chytl mládě druhou rukou za krk. Otec mohl jen pozorovat, jak je jeho potomek v rukou Pána zla. "Kdo se ke mně přiblíží, bude mít na svědomí tohohle ukňourance, nic nezkoušejte! Teď chci vědět, kde je mezi vámi Henry, nebo ho zabiju!" Odněkud se ozval řev. Směrem k Marcovi letěl Ignitos. Za letu popadl Marca, ten pustil malého magika. Ignitos s Marcem naboural do jednoho z domů, který ještě stál na svém místě. Marco se však jen smál. "Ignitos, sám velký vůdce strážců, konečně."
"A vy jste kdo?"
"Marco, Pán zla."
"Pro mě je všechno zlo stejný!" Marco ze sebe shodil Ignitose a postavil se do postoje boje
a drápy vytáhl na maximum. Ignitos natáhl pěst, ale Marco se vyhnul, jak dobře uměl. Udeřil Ignitose na nechráněné místo na břiše. Začali se prát pěstmi. Marco se obratně vyhýbal,
a i když se Ignitos několikrát trefil, moc mu to neublížilo. Od začátku bylo jasné, že Ignitos proti Marcovi nic nezmůže. Marcovi rány byly mnohem silnější. Ignitos zaútočil ohnivým útokem. Marco se však obratně vyhnul a zasadil Ignotovi z boku elektrickou ránu. Elektrika pak zasáhla zbytek Ignitova těla a ochromila ho.
Marco vyletěl do výšky a začal v rukách vytvářet obrovskou oranžovou kouli.
"Energetická bomba!" Hodil ji do země, kde při dopadu vybuchla a obrovská tlaková vlna všechny odmrštila několik metrů. Marco se na to vše díval bezpečně z výšky.
"Já jsem tak geniální!" Po té, co zničil město vlastního druhu jen kvůli jedinci, zmizel v temné dimenzi.

Po sedmi dnech, od chvíle, co se Lucky probrala, byla na tom o dost lépe. Již nemluvila zesláblým hlasem a byla schopná se hýbat aspoň natolik, aby se sama dokázala najíst. Stále však ležela. Henry seděl vedle ní se zavřenýma očima. Měl rozhozený režim, jak se musel ve dne starat o Lucky a noc ho pak lákala do své náruče, až příliš, aby ji prospával.
"Co je to ten Dark Magik?" Zeptala se Lucky Henryho, chtěla to slyšet od doby, co jméno Dark Magik slyšela poprvé.
"Říká se, že každý má v sobě dobro a zlo. Dark Magik je ta špatná stránka, zhmotněná díky temné energii z temné dimenze. Pro takové, co tu temnotu v sobě mají, je jednoduší nechat se tím ovládnout. Dark Magik se objeví, jakmile se mu otevřou dveře… Neovládneš vztek, budeš mít špatné myšlenky, jakmile pustíš na svobodu své špatné já, přichází a plní tvé nejhorší přání."
"Ale dá se to ovládnout, ne?"
"Vždycky se můžeš ovládat, ale čím víc v sobě zlo dusíš, tím je horší, příjde-li ke slovu."
"A ty bys někomu ublížil? Třeba mně?"
"Já nevím. Ty se mě bojíš?"
"Vůbec ne."
"Ne? Ale to bys měla…"
"Já vím, ale nebojím se tě."
"Fajn."
"Jak jsi věděl, kdo je Marco?"
"Jak?" Henry ukázal na svou jizvu: "Znám ho důvěrně."
"Byl to on?"
"Bylo mi pět, když mi to udělal. Pamatuji si jen jeho ruku, jeho drápy. Vím, že v té vzpomínce je mnohem víc, ale já si nemůžu vzpomenout. Jdu sehnat jídlo." Henry opět rychle zmizel, jak to dělával, Lucky si jen povzdechla.

Marco se večer koupal, pokud se tomu dá říkat koupel. Do vany namísto vody vždycky dýchal Ledový dech. Led po té ručně rozbil tak, že z něj byla vana plná vody. Když si pak do takové vody vlezl měla 30 stupňů. Marcovi to ale vyhovovalo. Z neznámého důvodu nikdy neměl omrzliny. Seděl ve své vaně a přemýšlel. "Všechny vás dostanu, všechny vás pobiju a zotročím! Budu vládnout nejen tady, ale i v jiných světech! Já! Já, Pán zla budu nejkrutější vládce světů! A pak předám vládu nejmocnějšímu, který mě vyslal!"

Ignitos seděl zavřený ve své místnosti v chrámu a dumal nad vším. Nad tím, jak nedokázal zabránit zkáze města magiků, zastavit Cortexe, od vytvoření Pána zla, který pak zabil jeho, ženu a malého syna, včetně Ignitova bratra a nedokázal ani ochránit Lucky, o které nevěděl, jestli ještě žije. Často takto přemýšlel, ale především vzpomínal na svou rodinu ve výčitkách, že ji neochránil.


Kapitola 3

31. července 2013 v 13:25 | Lucky14 |  Legend of the Magik: Zrození vyvolené
gramaticky upraveno

Legend of the magik: Zrození vyvolené
Kapitola 3
Temný "Dark Magik" - Henry

Mezitím se na jiném místě potuloval magik s jizvou přes oko a levou tvář, skoro k dolní čelisti, působící poněkud temně. Do cesty se postavili dva magikové, kteří ale vypadali trochu jinak. Byli menší a jejich podoba byla více zvířecí. Byl to protiklad druhu magika, jako jsou strážci a Lucky, aktivní hlavně v noci. Jeden z nich promluvil na toho s jizvou: "Hej! Ty!" Ten neznámý se na ně koukl. "Magik s jizvou! To tebe chce... Půjdeš s námi!" On však pokračoval dál, jako by na něj ani nepromluvili. "Stůj sakra a udělej to, co ti my nařídíme!"
"Já nikoho poslouchat nebudu… zmizte a nechte mě na pokoji." Řekl ten zjizvený
a pokračoval dál.
"Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém." Vzápětí se objevilo pět dalších tvorů jako byli ti dva. Ale ten podivný magik se ani neotočil, aby se podíval, co se za ním děje, šel prostě dál, jako by mu to bylo lhostejné. Jeden z nich se na něj vrhl, skočil mu na záda. On se jen postavil na zadní nohy a smetl ho tím, že roztáhl ruce. V jeho očích se zaleskl plamen zuřivosti, pokrčil ruce v loktech a zařval. Otočil se a vytáhl drápy snad maximálně a vrhnul se do útoku. Zasáhl ho drápy, pak ho jedinou ranou odhodil několik metrů a nakonec použil zaklínadlo pro Plamenný útok a popálil ho plamenem z úst a jeho protivník nebyl schopen dalšího boje. Kdyby byli ve filmu, nejspíš by právě teď začala hrát nějaká hrdinská melodie. Ti dva jen koukali. Tenhle druh rozhodně nebyl slabý soupeř a jiní s ním měli co dělat, ale tenhle magik ho vyřídil během chvilky bez jakékoliv námahy. "Někdo další?"
"Neuvěřitelné. Kde bere tu sílu, obyčejný magik a vyřídil ho během pár vteřin." Ale ten s jizvou se jen zasmál.
"Obyčejný? Vy nevíte, kdo jsem…" Vrhli se na něj i ti zbývající čtyři, ale on je vyřídil stejně rychle. Pak se otočil na ty dva s vrčivými zvuky, vypadal v tu chvíli jako zuřivý tvor bez inteligence. Ti dva se jen koukli na sebe a utekli pryč. Ten neznámý se rozeběhl a nakonec odletěl.

"Kam to vlastně jdeme?" Zeptala se Lucky Marca, stále se nesoucí na jeho zádech.
"Někam, kde nesvítí to mizerné slunce tím svým mizerným světlem…" Zarazila se nad odpovědí, ale moc to neřešila. "Nemám rád ostré světlo." Dodal. "Drž se." Vzlétl a letěl dál jedním směrem. Jak tak letěl a něco mumlal v cizím jazyce, obloha se začala měnit. Nedávné slunce zahalily velké bouřkové mraky. Teplota o něco klesla, takže nebylo takové horko (ochladilo se náhle z 35 stupňů minimálně na pouhých 15 stupňů) a začal foukat vítr. Nebyl silný, ani slabý, bylo to minimálně několik kilometrů v hodině a také byla o něco větší tma. Marco přestal mumlat a jeho zeleně svítivé oči opět zhasly. "Tohle už je o dost lepší." Liboval si a přistál. Lucky z něj seskočila, dívala se nahoru na nebe.
"Jak to, že nastala tak náhlá změna počasí?"
"Tak znáš to, chvíli vedro a najednou div nesněží." Jistě, že si počasí dělá tyhle rozmary, ale tohle rozmar nebyl. Marco si prostě jen pomocí jakého si zaklínadla upravil počasí, tak, jak ho chtěl, ale jak? Stál hledící do dálky na čtyřech, jeho ruce byly osvalené, měl krátké, ale husté hnědé vlasy tmavé tolik, že se zdály mít černou barvu, jestliže jste se nepodívali pořádně. Byly také trochu rozcuchané, pokud nepoužil hřeben, což nepoužíval, tak často. Jeho oči byly šedé a téměř, jakoby by neměly žádný pohled. Měl tmavý knír a tmavé strniště, které se táhlo od konce vlasů až k bradě.
"Co budeme teda dělat?" Marco se podíval na Lucky a otočil se směrem od ní.
"To nevím." Náhle se otočil se zlým výrazem v očích a šel k ní. Lucky byla nejdříve překvapená z jeho pohledu, po té začala couvat přikrčeně dál. "Nejdřív někoho zaženeme do kouta a až ho budeme držet v hrsti, tak mu skočím po krku…" Zastavil se a usmál se. Lucky na něj vyjeveně zírala. "Dělám si srandu, ty posero." Přítáhl ji jednou rukou zpátky k sobě.
"Ty možná, ale co když se opravdu objeví on?"
"Kdo zase?"
"Pán zla."
"Ne, neobjeví." Lehl si zrovna tam, kde stál a opět přitáhl Lucky k sobě tak, že se nemohla ani hnout. "Ty mi po něm nějak toužíš…"
"To né, já bojovat nechci, bojím se ho, ale jestli o mně ví a je tak silný, proč se ještě neukázal, pokud sem jeho nepřítel, proč nevyužije toho, že ještě nejsem schopná se bránit?"
"Ví, že ho čekáš, co by z toho měl, kdyby se objevil jen tak?"
"Jak to myslíš?"
"On není zlý, věř mi, je mnohem horší, hraje si, baví se, pokud jsi jeho soupeř, nejdřív zničí tvého, ducha, tvoje srdce, nemluvě o tom, co s tebou provede fyzicky a teprve pak tě zabije."
"Proč? Proč takhle?"
"Já nevím." Lucky pobledla, popoběhla dál a chvíli hleděla na nebe. Pak se vrátila k Marcovi.
"Marco, jestli já jsem Pán dobra, on je Pán zla a oni strážci, co jsi pak třeba ty?"
"To je tajné."
"Ty si tajemný."
Jen se usmál "Ani nevíš jak." Vstal a šel dál. "Tak. Ty chceš něco naučit?" Lucky běžela vedle něj a střídavě za ním.
"Umím jenom Magický útok."
"Hmm, neutrální element, ten máme společný. Tohle nebude dlouho trvat, stačí jenom znát ostatní zaklínadla." Zastavili se před velkým stromem. Byl zřejmě starý nejméně čtyřista let. Majestátně sahal do nebeských výšin.
"Teď skolíme tenhle strom." Postavil se Marco na dvě nohy se zdvihlou rukou s drápy připravenou k seknutí, jakoby se právě chystal s někým bojovat. Vyslovil zaklínadlo a podíval se na Lucky. "To je zaklínadlo pro Magický dráp. Uděláš přesně to, co udělám já." Opět vyslovil zaklínadlo a ve chvíli, kdy jeho drápy zeleně zářily, seknul do stromu. Ve stromě zůstala pořádná díra. Stále však hrdě stál. Marco se opět podíval na Lucky, tentokrát v očekávání.
"Není tohle ničení přírody?"
"Příroda se obnoví. Jinak tě to naučím asi těžko. Do toho, chci to vidět."
Lucky napřáhla ruku připravená provést útok. Vyslovila zaklínadlo, ale nic se nestalo. Nechápavě se podívala na Marca.
"Lucky, pamatuj si jedno. Nejde jen o zaklínadla, ta síla je součástí tvé mysli." Lucky se zadívala na svou ruku, dívala se na ní několik minut a v duchu přemýšlela o zaklínadlu. Najednou se její drápy magicky modře rozsvítily a Lucky napřáhla ruku: "Magický…"
a sekla s ní do stromu. "…dráp!" Marco se ušklíbl. "Ona použila útok, aniž by musela vyslovit zaklínadlo, stačila jí mysl. Až to budeš nejméně čekat, Lucky…" Pomyslel si. Strom ještě stál, i když byl celkem poškozený. Marco se opět zatvářil jako předtím a pokračoval ve své lekci: "Magická střela!" Opět mu zasvítily oči zeleně a z obou vyšly zelené paprsky, které se spojily v jednu střelu a zasáhly strom. "Tak teď ty, dělej." Lucky se na něj překvapeně podívala, ale pak se začala soustředit na strom. Po chvilce se jí oči rozsvítily modře a vyšla z nich Magická střela, aniž by musela vyslovit zaklínadlo. Marco v duchu jen zuřil. "Nenávidím tě!" " opět si pomyslel.
"Tak jo, víš co? Urychlíme to. Neopakuj to po mně." Řekl podrážděně a pokračoval: "Magická rána. Poslouchej mě, co říkám za zaklínadla, protože je řeknu jen jednou." Marco dal ruku v pěst a vyslovil zaklínadlo. Ruka se zeleně rozzářila a praštil do stromu. Zbytek magiky se od stromu odrazila tak, že Lucky raději udělala pár kroků zpátky. Strom se naklonil a vypadalo to, že každou chvíli spadne.
"A poslední, co předvedu, bude Magická síla, radši odstup ještě dál." Lucky Marca poslechla a zacouvala ještě dál. Marco vyletěl několik metrů do vzduchu, zvedl obě ruce nad sebe, vyslovil zaklínadlo a v jeho rukách se začala tvořit obrovská zelená koule. Nakonec byla větší, než sám Marco, který ji vyhodil na strom. Při dopadu s sebou smetla i okolní keře
a země se trochu otřásla. Když magika zmizela, na místě po ní zůstala jen spoušť. Lucky se nervózně rozhlížela kolem. Marco klesl zpátky na zem. "Pak je ještě Magický štít." Jen jí řekl zaklínadlo.. "Chrání před neutrální a Ohnivou magikou. Poslední je Magická bouře, nejsilnější útok." Znovu ji řekl zaklínadlo. "Smete i veškeré tvé okolí a jeho účinky nějakou chvíli přetrvávají. A to je všechno. Je ti to jasné, Lucky?"
"Jo asi jo, myslím, že určitě." Byla ještě trochu rozpačitá.
"Tak fajn. Stmívá se, takže tě dopravím zpátky, vyskoč mi na záda!"
"Vážně musíš?"
"Musím, tak dělej!" Skočila mu tedy na záda a Marco vzlétnul a za pár minut byl na místě, kde se setkali poprvé. Lucky z něj seskočila, ale divila se.
"Proč tady. Proč ne blíž?" Marco už se chystal k odchodu.
"Já blíž nemůžu." Vydal se na odchod.
"Marco?" Zastavil se, ale neřekl nic, ani se neotočil.
"Uvidíme se ještě?"
"Tak tím si můžeš být jistá." Řekl s podivným úsměvem a zmizel.

Lucky se ve večerním šeru vracela pomalu zamyšleně k chrámu, když se před ní najednou objevil magik. Lucky si ho prohlédla od zdola nahoru, stál na dvou nohách, měl obyčejné šedé kraťasy, černé triko, černohnědé rozcuchané vlasy, modrozelené oči a byl asi dva metry vysoký. Na rukou měl dobře vyvinuté svaly a měl tmavou jizvu přes oko po levou tvář až k dolní čelisti. Byl to ten samý magik, který ráno lehce porazil pět magiků. Lucky na něj upřeně hleděla. Dokud nepromluvil.
"Ahoj Lucky."
"Vy mě znáte?"
"Chci tě varovat."
"Před čím?"
"Před Marcem. Je to léčka, Lucky. Chce tě zabít…" Lucky se na něj nevěřícně podívala.
"On mě učil, proč by to dělal?"
"Protože to on je Pán zla." Lucky se tvářila čím dál víc nepřátelsky.
"Kdo jsi?"
"Jmenuji se Henry."
"Henry…" Lucky si vzpomněla, co jí říkal Ignitos. "Dark Magikové jsou nepřátelští, až zlí, jeden takový se tady blízko potuluje, jmenuje se Henry…"
"Ne, ty jsi Dark Magik a určitě jsi lhář!" Obořila se na něho, ale pak se jejich oči vzájemně střetly. Lucky vykulila ty svoje a Henryho tvrdý výraz přešel do zmateného. Ona hleděla do těch jeho zelenomodrých očí. Najednou jakoby hleděla přímo do jeho duše. Zatímco ho každý vnímal jako temného a jistě temným je, ona přesto viděla něco jiného, viděla zoufalou osamělou duši toužící milovat a být milována. Zmatenou a možná i vyděšenou a najednou, věděla, že není ani zlý ani nebezpečný, viděla něco, co ji spoutalo a nedokázala uhnout.
Cítila divný pocit, bylo to jako opijum. On se na ní taky stále díval jako přikovaný.
"Proč se na mě takhle dívá a proč se na ní musím dívat já? Proč prostě neodletím…" říkal si. "Proč nejsem schopný se ani hnout, co je to?!" Mezitím padla tma. Stáli naproti sobě hledíc jeden druhému do očí neschopni slova, odtrhnutí, pohybu, neschopni ničeho. Kdo ví, jak dlouho by tam takto stáli, kdyby je nevyrušili Ignitos s Rianem, kteří hledali Lucky.
"Lucky!" Lucky zvedla hlavu na Ignitose. Henry se na strážce podíval docela jiným pohledem, než jakým se díval na Lucky. Možná by nebyl považován za nebezpečného, kdyby se pořád netvářil jako mrzout.
"To je Henry." Henry se na Riana podíval se zavrčením, poté se podíval znovu na Lucky. Lucky jen skoro neznatelně vrtěla hlavou, nadechla se, jako by chtěla něco říct, ale neřekla nic, jen na něj hleděla. Henry se rozeběhl přímo k ní, přeskočil ji a s dalším skokem vzlétl
a odlétal pryč. Lucky ho stále pozorovala. Strážci mezitím přistáli, Rian sledoval Henryho.
"Udělal ti něco?" Lucky nebyla schopná odpovědět, dokud jí Henry nezmizel s očí.
"Ne."Její odpověď zněla tiše a pochmurně.
"Kde jsi byla? Bylo přece dohodnuto, že budeš v blízkosti chrámu.
"Jsem už dospělá, nemusím ti říkat o každém kroku, který udělám."
"Skoro dospělá, ještě ti tři roky zbývají, tady ti hrozí nebezpečí. Mým úkolem je ochránit Nejvyššího magika před Dark Magiky, jako je Henry a hlavně před Pánem zla, než přijde správný čas."
"Cože?"
"Pán dobra je nejvýše postavený v našem druhu, dokonce výš než jsme my, strážci. Naproti tomu Dark Magikové, například Henry je psanec, je nebezpečný a…"
"Psanec?! A kdo o tom, že je psanec, rozhoduje?! Ty???" Skočila mu do řeči pobouřená tím, že Henry, díky kterému teď cítí to úžasné opijum, je podle vůdce strážců jen pouhým psancem a vlastně by se nic nestalo, kdyby tu nebyl. Svět by se nezbořil, svět možná ne…
"Co je to s tebou?" Koukal na ní nechápavě. Lucky pochopila, že nemá cenu Ignitovi cokoliv říkat a tak jen mlčela.
"Měli bychom se vrátit." Připomenul Rian. Ignitos se začal otáčet.
"Jdeme."

Lucky šla po čtyřech pomalu za nimi, když jí najednou pravá ruka klesla víc, než levá. Podívala se dolu a uvědomila si, že stojí pravou rukou v Henryho stopě. Na chvíli se zarazila zvedla ruku pak se smutně se sklopenou hlavou plahočila za strážci.
Tu noc moc nespala. Musela neustále myslet na Henryho a na ty jeho oči. Většinu od něj na první pohled odrazovala jizva. Jizva, která byla zahojená tak špatně, že vypadala ještě jako čerstvá rána. Ale ona si stále vybavovala ty nádherné modrozelené oči, které byly dveřmi do jeho duše. A to, co cítila od chvíle, co se do nich podívala. Věděla, že je to láska, ale netušila, že ty pocity můžou být takto silné. Ležela na balkóně chrámu a zírala na hvězdy na nočním nebi.
"Henry." Pronesla sem tam šeptem jeho jméno a vzpomínala na to, jak před ní stál a snažila si vybavit jeho hlas, který si nepamatovala víceméně proto, že mu v tu chvíli nevěřila. Henry v noci seděl na skále nedaleko chrámu a hleděl před sebe do dáli, jako kočka jen tak sedící na sloupu a přemýšlel.
"Proč jsem tu Lucky vlastně varoval? Jenže, vždyť mě k ní neustále něco přitahuje… Láska?" Henrymu se nechtělo přemýšlet o lásce. Seskočil a na dvou běžel pryč. Byl rychlý jako stín, seskakoval z různých strmých kopců nebo z nich za pomoci drápů. Dalo by se říci sjížděl. Neměl cíl, ani nevěděl, kam se řítí a nezáleželo mu na tom. Miloval život v noci a tmu, protože v ní měl klid. Nikdo z nočních tvorů si netroufl se mu stavět do cesty. Stejně jako většina Dark Magiků se ve tmě cítil mnohem lépe, než ve dne. V době, kdy magikové spí, on byl nejživější. Když strávíte několik let ve tmě, v temnotě, kde nemáte pojem o tom, zda je den a jaký je čas, naučíte se obratnosti, jakou umí málokdo. Tma se stane vaším ochráncem a temná podstata vaší zbraní. Henry se pohyboval s přesností a rychlostí ninji. Přirozeně jako ostatní magikové měl noční zrak. Henry téměř dokázal splynout s tmou. Díky těmto schopnostem byl Henry ve tmě téměř neporazitelný. Ve dne byl venku jen pokud si obstarával jídlo. Většinou spal, ale jakmile padla noc, byl jejím pánem, pánem sám sebe
a měl svobodu. To bylo jediné, co opravdu měl.

Druhý den Lucky chtěla najít Henryho. Byl s ní ale Bill a tak nemohla po něm pátrat. To Ignitos ve svých obavách s ní vyslal Billa na obranu před případným útokem nejen Pána zla. Lucky měla zlost, že nemůže udělat to, co by zrovna chtěla, že se musí podřizovat nějakým rozkazům, ani nevěděla, kam jde, když se před ní objevil Marco.
"Nazdar." Lucky před ním udělala pár kroků zpět.
"Marco? Ty?" Marco se ušklíbl.
"Jasně, že já, kdo jiný? Tváříš se, jako bych tě měl sežrat." Lucky se tvářila nepřátelsky
a držela si od něj odstup. Tentokrát už jí přátelský nepřišel, spíš naopak. Vyvolával v ní podivné negativní pocity.
"Spíš zabít, ne?"
"Zabít?" Marco se začal přibližovat k Lucky. "Prosím tě, co to plácáš?"
Lucky znovu zacouvala. "Nepřibližuj se!"
Marco dal ruce ve znamení já nic. "Fajn." Ve skutečnosti v nitru zuřil. Podíval se na Billa. "Hej, ty budeš zřejmě jeden z pomocníků, že? Můžu mít k tobě menší prosbu?" Marco přišel až k Billovi, který se na něj díval stejně nedůvěřivě jako Lucky.
"Radši zmiz." Marco ho však ignoroval.
"Mohl bys…" Najednou v tak velké rychlosti, že Bill nebo Lucky neměli šanci cokoliv zaregistrovat, Marco z kapsy svých kraťas vytáhl kapesní nůž a zabodl ho Billovi přesně na smrtelný místo, přímo před očima Lucky. "…zemřít!" Bill začal klesat k zemi. Marco mu stále držel v krku nůž a pomalu klesal s ním. Se zákeřným vražedným úsměvem se mu díval přímo do očí. "Ano, to je ono. Miluji pohled na oči, do kterých přichází smrt. Řekni mi ty tupče, jakou cítíš bolest? Jaké to je, pomalu umírat?" Slastně, zákeřně se zasmál. "Cítím na ruce teplou krev. Já miluji tyhle okamžiky." Marco na něj zíral ještě další 10 minut, dokud opravdu nebyl mrtvý. Poté se se svým vražedným výrazem otočil na Lucky. Ta stála v naprostém šoku neschopná pohybu jen zírající na tu hrůzu. Marco začal mluvit tónem, jakoby se vůbec nic nestalo. "Jen pro pořádek Lucky, takhle jsem chtěl zavraždit tebe. No, vlastně o dost brutálněji, ale v podstatě…" Marco si roztrhl tričko, pod kterým měl tílko, takže mu bylo vidět na paže, kde měl znamení zla a odhalil tak svou pravou identitu. Lucky to trochu probralo z šoku.
"Pán zla!"
"Doufám, že se překvapení povedlo. Škoda, že nedávám autogramy." Marco skočil k Lucky levou rukou ji brutálně chytil za krk a zvedl do vzduchu. Lucky se snažila dát jeho ruku pryč, ale neměla na něj dostatek síly. "Nepříjemné, že? Mohl bych tě teď hned zabít a věř mi, že na to mám největší chuť, ale byla by to nuda. Ještě si spolu pohrajeme." Odhodil Lucky několik metrů, řekl zaklínadlo pro temnou dimenzi, Destruct-tenebris. Ve vzduchu se otevřela temná dimenze a Pán zla v ní zmizel. Lucky se po chvíli zvedla a přišla k Billovu tělu a podívala se na jeho obličej, ale záhy musela uhnout pohledem a zacouvat. Uvědomila si, že cítí pálení na krku. Sáhla si tam a když se znovu podívala na své prsty, byla na nich krev. Marcovy drápy jí projely kůží. Zrychleně dýchala a byla ještě v šoku. Znovu si vzpomněla na Henryho, kéž by tu byl. Po chvíli zírání, tak řikajíc do blba se za Billa pomodlila k Bohu. Pak se otočila.
"Marco, ten vrah!" Pomyslela si a s touto myšlenkou běžela pryč.

Nevěděla, kam běží, ale když se jí zdálo, že je dostatečně daleko, zastavila se a začala pobíhat na místě. "Marco, kde jsi?! No tak, Marco ukaž se!" Najednou se zvedl vítr, otevřela se temná dimenze a Lucky do ní byla vtažena. Dopadla na zem stejně tvrdě jako při prvním teleportu do světa magiků. V temné dimenzi byla tma a zima, zde měly negativní emoce hmotnou podobu a mohly na vás útočit. Když se Lucky zvedla, uviděla před sebou Marca s tím svým vražedným usmívajícím se výrazem.
"Ty! Tys ho zabil!" Ukázala na něj prstem. Marco měl jen výsměšný výraz, jako by se bavil. "Jsi chladnokrevný vrah!"
"Počkej, mýlíš se já nejsem chladnokrevný vrah. Já jsem několikanásobný chladnokrevný vrah. Nemáš představy o tom, kolikrát už jsem tak krásně zabil." Lucky se neovládla
a skočila po Marcovi, ten ale rychle reagoval a odrazil ji pěstí.
"Troufáš si na mě?! Jak myslíš. Za to zaplatíš, Lucky!" Marco vzal Lucky silou ji opřel o skálu a zasadil ji několik ran pěstí do hrudi a břicha. Lucky se skácela k zemi. I přesto měla dost sil se ještě zvednout. Její oči modře zasvítily.
"Maická střela!" Marco se ovšem Magické střele vyhnul a pro změnu zaútočil on.
"Zemská smršť!" Lucky nebyla schopná snést rány Zemské magiky a znovu padla, přesto se však snažila zvednout. Marco vzal svůj kapesní nůž, který mezitím očistil a bodl jí ho do srdce. Lucky vydala zvířecí řev bolestí, Marco jí drápy poranil střídavě na obou bocích. Pak odstoupil a vyslal na Lucky tmavě fialové světlo. "Temná horečka!" Lucky dostala plný zásah. Ležela na zemi neschopná se pohnout, až na mírné zvednutí hlavy. Téměř jakoby ochrnula. "Bože, pomoz mi." Prosila v duchu ve chvíli, kdy ji šlo opravdu o život a modlila se. Marco stál nad ní, chystající se ji zabít. Napřáhl ruku s drápy, aby to dokončil. Najednou se ale odněkud ozval výkřik.
"Ledový štít!" A Lucky najednou jako by pokryla ledová vana. Marca to překvapilo a než se stačil vzpamatovat odrazil ho elektrický výboj vyvolaný Elektrickou magikou. Když se Marco postavil, stál před ním Henry tvářící se jako šelma, chystající se bránit své mládě. Lucky ho přes led vidět nemohla, přesto věděla, že tam je. Ve skutečnosti dokázala cítit jeho blízkost, protože ho milovala.
"Ty?!" Marco byl opět rozzuřený.
"Ano! Já! Nečekals mě, co?"
"Za to ty si na mě vzpomeneš po každým pohledu do zrcadla!" Henry zlostně zavrčel. "Vypadni!" Křikl na Henryho. "Bráníš mi v mé dokonalé vraždě!"
"Přesně proto jsem tady. Ji nezabiješ!"
"Jestli nezmizíš, tak tě brutálně zabiju!"
"Nepovídej. Prošel jsem touhle dimenzí, jsem Dark Magik na okraji společnosti. Vážně myslíš, že se bojím tvých výhružek, že se bojím smrti? Já klidně zemřu, nemám co ztratit." Henry vzlétl pár metrů do vzduchu, dal ruce nad sebe a začal tvořit obrovskou Ohnivou kouli. "Ohnivá síla!" Marco se samozřejmě vyhnul.
"Nejdřív Ledový štít a teď oheň. Ta jizva…" Uvědomil si Marco Henryho unikátní sílu, a že by se dala využít.
"Nemám teď čas si tady hrát, dokončím to později." Odletěl pryč. Henry pomocí ohnivé magiky zničil Ledový štít a vzal Lucky do náruče.
"Lucky! Lucky podívej se na mě!" Lucky otevřela oči a mírně zvedla hlavu a na okamžik hleděla do těch očí.
"Henry?!" Řekla z posledních sil. Síly neměla, ale byl tu on. Věděla, že je v bezpečí.
"Drž se při vědomí, jasné? Nesmíš usnout." Henry se s Lucky teleportoval zpět do světa magiků a co nejrychleji letěl do své skrýše. Ve chvíli, kdy tam doletěl, už byla Lucky v bezvědomí. Opatrně ji položil do peřin a aspoň ji omyl a obvázal rány. Pak nemohl dělat nic, jen na ní hleděl. Uvědomoval si, jak málo stačilo, aby přišel pozdě a kdyby zemřela… Ona musí žít! Ne kvůli válce, ale kvůli němu. Musela žít, aby mohl žít on.


Kapitola 2

31. července 2013 v 13:23 | Lucky14 |  Legend of the Magik: Zrození vyvolené
gramaticky upraveno

Legend of the magik: Zrození vyvolené
Kapitola 2
První setkání

Když Lucky konečně přestala panikařit, uvědomila si, že vlastně necítí nic fyzického. Stále zářila modrým světlem. Byla chvíli v nekonečném prostoru, ale než se stačila rozkoukat, něco ji pohltilo. Pomalu se jí opět vracely fyzické pocity. Objevila se před ní bílá záře a než se nadála, tvrdě dopadla na zem. Když se vzpamatovala, začala se rozhlížet, kde to vlastně je. Všechno bylo jiné. Vzduch tady byl čistý a nezatěžkaný. Slunce svítilo vysoko na obloze
a odkrývalo nádherné barvy. Rostliny zde byly zcela jiné a odevšud se ozývala spousta všelijakých skřeků a zvuků. Bylo to jako vysněné nádherné místo.
Chvíli po Lucky se teleportoval Ignitos se svým pomocníkem.
"Ignitosi, je tady nádherně." Žasla stále Lucky.
"Ano. S místem, kde jsi dosud žila, se to určitě srovnat nedá, ale bohužel to tady ničí temnota. No raději půjdeme do sídla. Tudy, prosím!" Ignitos ukázal směr a všichni se tam vydali.
"Ignitosi, proč jsem tady?"
"Neboj se, vše se dozvíš."
Zanedlouho došli k obrovskému zlatému chrámu a Lucky znovu užasla:
"Tohle, že je sídlo strážců?" Vešli dovnitř a prošli jakousi halou do prázdné místnosti, kde byly opět dveře. Ignitos se zastavil u dveří a na malé číselné klávesnici zadal kód.
"Tohle jsou vstupní dveře. Bez hesla se sem nikdo nedostane." Vešli dovnitř a znovu prošli chodbou do místnosti, kde bylo plno monitorů a uprostřed místnosti na podlaze byl kulatý stojan. Lucky k němu přiběhla. Bylo v něm cosi tmavomodrého. Bylo to zvláštní, vypadalo to jako jakási abstrakce.
"Tohle je zvláštní portál." Vysvětloval Ignitos. "Pomocí něho můžeme vidět na kterékoliv místo v našem světě i v dimenzi lidí." Mezitím odněkud přišli další magikové a Ignitos začal představovat: "Tady Spota už znáš. Je jedním z našich pomocníků. Ten vlevo od tebe je Bill, druhý pomocník." Pak začal ukazovat na zbývající tři magiky:
"Tohle je Rian, Wain a Torrador. My čtyři jsme takzvaní strážci. Našim hlavním úkolem je zajistit, aby nedošlo ke zhroucení rovnováhy světů." Pak se opět zaměřil na Lucky. "Tys chtěla vědět, proč jsi tady, Lucky. Pojď se mnou."

Ignitos šel s Lucky do prázdné místnosti, kde nebylo nic. Pouze na zdi byla jakási dvě znamení.
"O počátku ti já sám moc neřeknu, protože se skoro nic neví." Ignitos se posadil a Lucky si sedla vedle něho. Ignitos se nadechl a pokračoval: "Na tomto světě žije kromě našeho druhu spousta dalších magických bytostí. Kdysi tu nebylo žádné zlo. Potom se tu z ničeho nic objevil neznámý tvor. Nikdo nevěděl, kdo to je, ani odkud je. Z temné dimenze být nemohl, ta ještě neexistovala. S tím neznámým sem přišlo i zlo. Objevily se podivné zlé bytosti, jenž tu dříve nebyly a začaly narušovat rovnováhu mezi světy. Magické bytosti, které zde normálně žily, začaly být stejné jako lidé. A tehdy bylo vybráno prvních pět strážců. Ti sice přemohli podivné zlé tvory, ale zlo tady už zůstalo. Když jsme před asi dvaceti lety rovnováhu začali strážit my, ze světa se lidí vrátil Cortex, zlý magik plný nenávisti, vědec. Ten nejen, že vytvořil temnou dimenzi, ale co je horší, uměle vytvořil nejsilnějšího magika, který páchá zlo a šíří temnotu." Ignitos ukázal na jedno ze znamení: "Magik s tímhle znamením si říká Pán zla. Kdo to přesně je zatím nikdo neví. Ale ani my už na něj nestačíme. Ale je tu ještě jedno znamení… Znamení, které bude mít na pažích magik, jenž bude ovládat všechny elementy, který se jako jediný může utkat s veškerým zlem, bojovník za dobro a spravedlnost, poslední naděje, Pán dobra. Jsi tady proto, že jsem přesvědčen, že jsi to ty!"
Lucky byla v šoku: "Cože, já?! Proč já?! Já nemůžu… A co když nechci bojovat s veškerým zlem, co pak?"
"Pak je vše ztraceno. Lucky, já ti říkal, že po tom, co se to dozvíš, nebudeš moci couvnout…"
"Ale Ignitosi… Co když… jsem jenom obyčejný magik?"
"I to je možnost, ale o tom pochybuji." Ignitos se naklonil k Lucky: "I já mám svůj instinkt." Pak začal chodit po místnosti. "Špatné je, že my ti s tím nemůžeme nějak pomoci. Na všechno musíš přijít sama.
A především uvěřit. Já ti jen řeknu, že elementů nebo spíš podstat magiky je sedm. Já jsem vůdce strážců a ovládám oheň, Glatos má Ledovou magiku, Flotis Blesk a Torrador Zemní síly. A pak je neutrální, temná a ta sedmá je neznámá. Ty bys měla ovládat těch prvních pět. Mimochodem, Lucky, máš ten mobil, který ti předal Spot?" Lucky prohrabala kapsy a z jedné vytáhla mobil.
"Tenhle?"
"Ano. Nech si ho. Jsou tam kontakty na nás všechny."
"Fajn."
"Můžeš si změnit oblečení pomocí magie." Ignitos řekl zaklínadlo.
"Řekneš tohle zaklínadlo a pak pomyslíš co chceš mít na sobě."
"Ignitosi, je toho na mě nějak moc, můžu se jít projít?"
"Jistě, ale radši se drž v blízkosti chrámu. A ještě jedna věc. Dark Magikové jsou magikové, kteří prošli temnou dimenzí a jsou poznamenáni temnotou, takže to nejsou žádní dobráci. Jeden takový se tady potuluje, Henry. Kdybys na něj narazila, radši se mu vyhni."
"Dobře."

Lucky si venku trénovala vlastní styl boje na umělých figurkách nepřátelských ninjů. Pořád vyskakovala, spíš do nich zběsile mlátila, než bojovala.
"Máš poněkud agresivní styl boje." Ozvalo se jí za zády. Leknutím se otočila, stál tam další magik. Lucky začala couvat jako před přízrakem. A ten neznámý šel blíž.
"Ale no tak. Snad by ses mě nebála."
"Kdo jsi?"
"Já jsem Marco a ty jsi Lucky…"
"Odkud to víš?"
"Jsem tulák, vím jenom to, co se povídá. Hele, řekli ti, proč jsi tady? Víš to?"
"Jo… Teda asi…"
"Máš zachránit světy. To je k smíchu." Rozesmál se.
"Čemu se směješ?"
"Vždyť jsi skoro mládě."
"Nech si toho." Praštila ho přes paži. "Ani nevíš, kolik mi je."
"Vždyt bys s ním nepřežila ani pár vteřin."
"Znáš ho?"
"Koho?"
"Pána zla."
"Aha. Ehm, nevím kdo to je, ale vím, jaký je."
"Ale ty bys mě mohl naučit přežít."
"Jo, mohl." Marco prošel kolem ní a šel dál, ale Lucky šla za ním. Oba běželi po čtyřech, ale Marco se zastavil. "Kam jdeš?"
"S tebou, nauč mě to."
"Cože, se mnou? Já, že tě mám učit? Ne! Měj se." Šel dál, ale Lucky mu skočila na záda.
"No tak, Marco."
"Nech…" Marco se najednou zatvářil, jako by měl nápad. "Vlastně, proč ne." A šel dál a Lucky vezl na zádech.


Kapitola 1

31. července 2013 v 13:21 | Lucky14 |  Legend of the Magik: Zrození vyvolené
(První kapitola, je inspirována filmem Matrix)

Ps: Slovo Magik čtěte česky, tak, jak ho slyšíte.

Legend of the magik: Zroení vyvolené gramaticky upraveno
Kapitola 1
Obdařena instinktem

Byla neděle, vcelku obyčejný den. Bylo to po poledni 13. dubna 2018. Tom seděl za svým notebookem. Jeho magik Lucky, ležela znuděně v křesle.
"V neděli je tolik času a tak málo povinností." Pronesla lidskou řečí a převalila se, aby viděla na monitor svého vychovatele.
"Ty nemáš povinnosti na rozdíl od jiných." Odpověděl jí Tom, aniž by se na ní podíval. "Hele, když si inteligentnější druh, než my lidi, nechceš mi napsat sloupek?"
Odpovědí mu byl nejdřív zvířecí zvuk: "Má lidská půlka mi říká, ať pomáhám, ale ta druhá..."
"Takže nepomůžeš," povzdechl si Tom. Náhle uslyšel lehké písknutí, které rozhodně nevydala Lucky. Podíval se po zvuku na zem, kde byla myš. "Myš!"
Lucky se postavila na všechny čtyři a v první chvíli bylo sice vidět nastražení uší, ale nakonec, jen znuděně pronesla: "Dík, ale nemám hlad."
"Chyť ji, Lucky!"
"Chyť ji ty."
"Já se bojím myší."
"A já nejsem žádný myšilov, jsem magik. To sis měl pořídit kočku." Seskočila z křesla na všechny čtyři a přikrčila se. V tu chvíli vypadala docela jako šelma. Na myš sice skočila, ale chytla ji jen do ruky.
"Odnesu ji ven. Nechci zabíjet." Po třech doskákala ke dveřím a myš odnesla, sama se ale hned nevrátila, odběhla pryč.
Byla 18ti-letý magik, ještě ani ne dospělá. Co do výšky měla asi jen 162 centimetrů, její dvě jádra byla v rovnováze. Drápy na všech končetinách nezatažené, což svědčilo o jisté dominanci. Magikové byli jedním druhem z mnoha magických tvorů. Pocházeli ze světa, který byl skrytý lidem a většinou i magikům žijícím mezi lidmi. Vypadali převážně jako lidé, až na pár rozdílů. Měli polštářky s drápy, hýbali ušima, jejich chrup byl ostrý. Měli hbitost a ostražitost šelem a jejich druh měl dvě jádra. Zvířecí i lidské. Pohybovali se po dvou, ale i po čtyřech nohách.
Doběhla do centra města, kde pomocí všech dvaceti drápů vylezla na střechu jedné budovy. Létat totiž neuměla, vlastně neuměla ovládat nic ze svých magických schopností. Pozorovala město i oblohu. Měla pocit, že se něco už brzy stane, ale nevěděla co a kdy, jen ten pocit se jí už delší dobu držel až u morku kostí.
Později v noci Lucky seděla před domem. A sledovala hvězdy. Trápila ji jedna otázka a to daleko více, než pocit, že se něco stane. Byla to palčivá otázka...
Druhý den, kdy byl Tom v práci, Lucky jen zírala do prázdna, když v tom oknem dovnitř bytu přiletěl cizí magik a v pravé ruce držel jakousi velkou bílou kartónovou obálku.
Lucky leknutím vyskočila do vzpřímeného postoje a jen na něj upřeně hleděla.
"Lucky?" Promluvil cizí magik.
Lucky jen nedůvěřivě lehce zavrčela.
Magik přišel až k ní a podal ji obálku. Nejistě si ji vzala a magik, jak přiletěl i odletěl.
Lucky se ještě jednou podezřívavě koukla do okna, poté za pomocí drápů obálku otevřela. Byl v ní mobilní telefon, který zazvonil hned, jak ho vzala do ruky. S leknutím natáhla ruku s telefonem dál od sebe, nakonec však zmáčkla tlačítko a pomalu si přiložila mobil k uchu.

"Ahoj Lucky, víš kdo jsem?" Ozvalo se z neznámého mobilu. A Lucky se zatajil dech.
"Strážce..." Řekla s polknutím.
"Ano, strážce. Ale nevim, zda jsi připravená na to, co ti chci odkrýt."
"Jak si mě našel?"
"Na to nemáme čas, Lucky. Oni jdou po tobě a já nevím, co s tebou má Pán zla v plánu."
"Kdo po mně jde?"
"Podívej se opatrně z okna.." Lucky pomalu vstala a vykoukla z okna. K domu se blížili čtyři podivní tvorové.
Zvířecí část jejího "já" napověděla Lucky, že jsou nebezpeční.
"Sakra! Co mám dělat?"
"Radím ti, abys zmizela pryč, jsou rychlí."
Lucky dala mobil od ucha dolů, z posledního pokoje vyskočila oknem ven a běžela městem. Nepřátelští tvorové už ale i tak byli za ní a lidé prchali strachy.
"Jsou za mnou, co teď?" Dala si Lucky mobil zpět k uchu.
"Leť! Ve vzduchu na tebe nemůžou."
"Cože to mám? Ale já neumím..."
"Máš jenom dvě možnosti, uletíš nebo budeš muset bojovat, rozhodni se rychle."
"Nevím, jak bojovat." Ale to už jen mobil rychle pípal. Dala ho do kapsy a otočila se za svými pronásledovateli, kteří ji dostihli.
Byli to lizardi se zelenými šupinami, ošklivýma žlutýma očima, drápy a zuby, pohybující se po dvou, velcí asi jako Lucky, když byla na všech čtyřech. Pomalu se přibližovali. Lucky vydala varovný řev a couvala. Moc to nepomohlo. Nevěděla, kam utéct.
Když v tom se v ní cosi probudilo, její oči se na pár vteřin rozzářili modrým světlem. Cosi vyslovila v cizí řeči.
A z jejich úst se linuly modré plameny. Magický útok byl jedním ze základních útoků, používaný při útoku i obraně. Lizardi se před magikou rozprchly na všechny strany. Lucky chvíli ohromeně stála na místě. To už na ní jeden lizard skočil a prudce ji praštil do žeber. Lucky sice vyjekla, rychle jej ale smetla pravou rukou. Všimla si dalšího lizarda a uskočila na stranu, připravená na další útoky. Její oči tentokrát magikou nepřestávaly svítit, v pozoru byly všechny smysly, aniž by si to uvědomila. Jeden z lizardů se na ní vrhal opět skokem, tentokrát už zaťala ruku v pěst a silným úderem jej vymrštila do vzduchu. Vyskočila za ním a sekala ho drápy, dokud oba nedopadly opět na zem. Lizard už se nezvedl.
Lucky se rozhlédla, aby zjistila, kde jsou další tři. Znovu vyskočila, tentokrát vědomě podruhé použila zaklínadlo pro magický útok. Modré plameny i přesto, že nebyly ještě přesně mířené, zasáhly a zlikvidovaly dalšího lizarda. Lucky teď stála proti dvěma zbývajícím. Ti zařvali a běželi proti ní. Tentokrát to byli oni, kdo ji srazili na bok. Lucky ale popadla jednoho z nich a hodila ho do silnice, kde skončil pod koly aut.
Dostala další ránu od posledního lizarda, otočila se na něj s řevem a opět ho pěstí vymrštila do vzduchu. Použila na něj magický útok a pak mu ještě zasadila poslední úder a vítězně zařvala. Po celou dobu boje vlastně ani nevěděla, co dělá. Nyní, když bylo po boji, začala si uvědomovat, co všechno se vlastně stalo. Nechápala, jak se to stalo a zmateně se rozhlížela kolem sebe. Vyrušil ji až mobil, který opět zazvonil.

"Napoprvé to bylo celkem dobrý." Ozval se opět strážce.
"Co se to se mnou stalo?" Ptala se zmatená Lucky.
"To ti po telefonu neřeknu. Lucky, ale Pán zla zřejmě nezná tvůj význam."
"Co to povídáš, jaký význam?"
"Ty jsi vyvolená… A tyhle světy tě potřebují. Ještě se chceš se mnou setkat?"
"Jo… jasně." Potvrdila váhavě Lucky plná zmatku.
"Čekej 1300 metrů západně od místa, kde teď jsi."
Lucky čekala na rohu ulice. Byla stále zmatená. Po chvíli u ní zastavil bílý Volkswagen a otevřel dveře auta. Byl v něm, ten samý magik, co předal Lucky obálku s telefonem.
"Nastup si!"
Lucky nejistě nastoupila a magik se rozjel.
"Kdo ty vůbec jsi??? A kam to jedeme???" Ptala se nervózně.
"Já sem pomocník strážců, dovezu tě k němu."
Jen polkla a celou cestu už nepromluvila. Auto zastavilo před vysokou budovou. Pomocník dovedl Lucky do nejvyššího patra a zastavil se před dveřmi.
"Tady je. Jedna věc Lucky… Buď upřímná…"

Lucky opatrně vešla na všech čtyřech do dveří. U okna stál Magik, který se na ni otočil. Byl vysoký a zřejmě i silný, na sobě měl černý plášť.
"Tak přece." Řekl s nadšením, když uviděl Lucky a ta se postavila na dvě. "Vítám tě, Lucky, jak už víš, jsem strážce. Jmenuji se Ignitos."
"Je to pro mě čest…"
"…Né, to je čest pro mě."
Jeho pomocník odešel do jiné místnosti a Ignitos zavřel dveře. Poté ukázal na křeslo: "Sedni si."
Lucky se posadila.
"Řekl bych, že teď nerozumíš vůbec ničemu."
Lucky pokývala: "Přesně."
"Na něco se tě zeptám. Věříš na osud, Lucky?"
"Ne."
"Proč ne?"
"Žádný osud není… Jen vůle Boží."
"Ano, máš naprostou pravdu, ale teď k věci… Jseš tady nejen kvůli pocitu, který jako jediný z magiků mezi lidmi máš pouze ty, ale dovedla tě sem otázka. Otázka, která ti nedá spát, otázka, která tě sžírá, otázka spalující víc, než pekelný žár. Víš, co mám na mysli?"
"Kde je svět magiků?"
"Ano, to je ono. Chceš vědět, kde je, co to je? Je to dimenze, hmotná jako tenhle svět. Dimenze, odkud pocházíme."
Lucky jen přikývla.
"Já ti nedokážu říct, kde je. Musíš to zjistit ty. Ale pozor! Jakmile se dozvíš svůj úděl, už se ho nemůžeš vzdát. A proto ti dávám vybrat: řekni "Ne" a můj pomocník tě odveze zpátky a tím to pro tebe končí. Ale řekni "Ano" a dostaneš se do světa magických bytostí a uvidíš, co vše se může v jedné otázce skrývat. Tohle rozhodnutí nejde vrátit."
Lucky přemýšlela. Najednou dostala strach a měla nutkání utéct. Chvíli koukala do země, pak se podívala zpět na Ignitose.
"Ano."
"Fajn. Tak pojď." Ignitos šel do jiné místnosti a Lucky šla za ním. Jeho pomocník tam stál u všelijakých laptopů.
"Můžem," pokynul mu Ignitos. Lucky dovedl na označené místo a připojil ji na jeden z monitorů. Pak vzal injekci s modrou zářivou látkou a podal to Lucky přímo do krku, do centra jejího magického systému.
"Toto je čistá neutrální magika, dodá té tvé energii potřebnou k uvolnění těla od fyziky, než to budeš zvládat pomocí zaklínadla."
"Co to znamená?" zeptala se Lucky nejistě.
"Že jedeš na výlet," odpověděl ji pomocník Ironicky.
"Hlavně se uklidni, Lucky, a nebraň se tomu," dodal Ignitos a vyslovil proti ní to správné zaklínadlo, zvané Traductmagic.
Lucky ozářila modrým světlem, ale co bylo horší, najednou věděla, že mizí a začala propadat panice.
"Už se teleportuje, ale nemám nad ní kontrolu… Ignitosi, ona ten teleport nezvládne."
"Ale zvládne, je to běžná schopnost, tak co je?!" Mezitím Lucky zmizela úplně.
"Už ji mám, je tam! Ano Lucky se teleportovala do světa magiků.


Prolog

31. července 2013 v 13:13 | Lucky14 |  Legend of the Magik: Zrození vyvolené

Legend of the Magik

Zrození vyvolené

Sotva dospělá Lucky, jeden z magických tvorů patřící k magikům, 18 let žila ve světě lidí, je najednou teleportována do jejího původního světa, kde se dozvídá kým a kdo vlastně je, včetně toho, že je údajně vyvoleným pánem dobra, jenž má bojovat proti Pánu zla. Ten už 17 let terorizuje, vraždí, šíří temnotu a postupně si zotročuje Magický svět. Podaří se mu Lucky přelstít a jen díky Henrymu, Dark Magikovi, psanci a vyvrhelci, který je temný stejně jako pán zla, se mu nepodaří ji zabít. Pod Henryho výcvikem se Lucky naučí bojovat a zacházet s magickými schopnostmi. Ale ani to k boji s Pánem zla nestačí, dokud Lucky neuvěří v samu sebe.

LOTM - Základní info

31. července 2013 v 12:59 | Lucky14 |  Legend of the Magik

Typ: Beletrie
Žánr: Fantasy/Sci-fi (18+)
Plánovaná rozsáhlost: Série
Počet dílů: 5

ROZEPSANÉ
Priorita: 5/5

Legenda

31. července 2013 v 2:38 | Lucky14
Modrá symbolizuje hotovou, gramaticky opravenou kapitolu, příběh, povídku nebo článek
Zelená symbolizuje hotovou, gramaticky neopravenou kapitolu, příběh, povídku nebo článek
Žlutá symbolizuje, že kapitola, příběh, povídka nebo článek budou hotové do konce týdne
Červená symbolizuje nedokončenou kapitolu, příběh, povídku nebo článek

Jen pár slov úvodem

31. července 2013 v 2:26 | Lucky14
Vítejte na mém blogu:-)

Najdete zde povídky a obsáhlá díla různých žánrů.
Také sem budu dávat úvahy nad všelijakými věcmi, texty písniček a anekdoty.

Můžete cokoliv zkopírovat na svůj blog, jen vás prosím, uveďte zdroj.
Děkuji:-)


S pozdravem
autorka blogu:-)