Kapitola 1

31. července 2013 v 13:21 | Lucky14 |  Legend of the Magik: Zrození vyvolené
(První kapitola, je inspirována filmem Matrix)

Ps: Slovo Magik čtěte česky, tak, jak ho slyšíte.

Legend of the magik: Zroení vyvolené gramaticky upraveno
Kapitola 1
Obdařena instinktem

Byla neděle, vcelku obyčejný den. Bylo to po poledni 13. dubna 2018. Tom seděl za svým notebookem. Jeho magik Lucky, ležela znuděně v křesle.
"V neděli je tolik času a tak málo povinností." Pronesla lidskou řečí a převalila se, aby viděla na monitor svého vychovatele.
"Ty nemáš povinnosti na rozdíl od jiných." Odpověděl jí Tom, aniž by se na ní podíval. "Hele, když si inteligentnější druh, než my lidi, nechceš mi napsat sloupek?"
Odpovědí mu byl nejdřív zvířecí zvuk: "Má lidská půlka mi říká, ať pomáhám, ale ta druhá..."
"Takže nepomůžeš," povzdechl si Tom. Náhle uslyšel lehké písknutí, které rozhodně nevydala Lucky. Podíval se po zvuku na zem, kde byla myš. "Myš!"
Lucky se postavila na všechny čtyři a v první chvíli bylo sice vidět nastražení uší, ale nakonec, jen znuděně pronesla: "Dík, ale nemám hlad."
"Chyť ji, Lucky!"
"Chyť ji ty."
"Já se bojím myší."
"A já nejsem žádný myšilov, jsem magik. To sis měl pořídit kočku." Seskočila z křesla na všechny čtyři a přikrčila se. V tu chvíli vypadala docela jako šelma. Na myš sice skočila, ale chytla ji jen do ruky.
"Odnesu ji ven. Nechci zabíjet." Po třech doskákala ke dveřím a myš odnesla, sama se ale hned nevrátila, odběhla pryč.
Byla 18ti-letý magik, ještě ani ne dospělá. Co do výšky měla asi jen 162 centimetrů, její dvě jádra byla v rovnováze. Drápy na všech končetinách nezatažené, což svědčilo o jisté dominanci. Magikové byli jedním druhem z mnoha magických tvorů. Pocházeli ze světa, který byl skrytý lidem a většinou i magikům žijícím mezi lidmi. Vypadali převážně jako lidé, až na pár rozdílů. Měli polštářky s drápy, hýbali ušima, jejich chrup byl ostrý. Měli hbitost a ostražitost šelem a jejich druh měl dvě jádra. Zvířecí i lidské. Pohybovali se po dvou, ale i po čtyřech nohách.
Doběhla do centra města, kde pomocí všech dvaceti drápů vylezla na střechu jedné budovy. Létat totiž neuměla, vlastně neuměla ovládat nic ze svých magických schopností. Pozorovala město i oblohu. Měla pocit, že se něco už brzy stane, ale nevěděla co a kdy, jen ten pocit se jí už delší dobu držel až u morku kostí.
Později v noci Lucky seděla před domem. A sledovala hvězdy. Trápila ji jedna otázka a to daleko více, než pocit, že se něco stane. Byla to palčivá otázka...
Druhý den, kdy byl Tom v práci, Lucky jen zírala do prázdna, když v tom oknem dovnitř bytu přiletěl cizí magik a v pravé ruce držel jakousi velkou bílou kartónovou obálku.
Lucky leknutím vyskočila do vzpřímeného postoje a jen na něj upřeně hleděla.
"Lucky?" Promluvil cizí magik.
Lucky jen nedůvěřivě lehce zavrčela.
Magik přišel až k ní a podal ji obálku. Nejistě si ji vzala a magik, jak přiletěl i odletěl.
Lucky se ještě jednou podezřívavě koukla do okna, poté za pomocí drápů obálku otevřela. Byl v ní mobilní telefon, který zazvonil hned, jak ho vzala do ruky. S leknutím natáhla ruku s telefonem dál od sebe, nakonec však zmáčkla tlačítko a pomalu si přiložila mobil k uchu.

"Ahoj Lucky, víš kdo jsem?" Ozvalo se z neznámého mobilu. A Lucky se zatajil dech.
"Strážce..." Řekla s polknutím.
"Ano, strážce. Ale nevim, zda jsi připravená na to, co ti chci odkrýt."
"Jak si mě našel?"
"Na to nemáme čas, Lucky. Oni jdou po tobě a já nevím, co s tebou má Pán zla v plánu."
"Kdo po mně jde?"
"Podívej se opatrně z okna.." Lucky pomalu vstala a vykoukla z okna. K domu se blížili čtyři podivní tvorové.
Zvířecí část jejího "já" napověděla Lucky, že jsou nebezpeční.
"Sakra! Co mám dělat?"
"Radím ti, abys zmizela pryč, jsou rychlí."
Lucky dala mobil od ucha dolů, z posledního pokoje vyskočila oknem ven a běžela městem. Nepřátelští tvorové už ale i tak byli za ní a lidé prchali strachy.
"Jsou za mnou, co teď?" Dala si Lucky mobil zpět k uchu.
"Leť! Ve vzduchu na tebe nemůžou."
"Cože to mám? Ale já neumím..."
"Máš jenom dvě možnosti, uletíš nebo budeš muset bojovat, rozhodni se rychle."
"Nevím, jak bojovat." Ale to už jen mobil rychle pípal. Dala ho do kapsy a otočila se za svými pronásledovateli, kteří ji dostihli.
Byli to lizardi se zelenými šupinami, ošklivýma žlutýma očima, drápy a zuby, pohybující se po dvou, velcí asi jako Lucky, když byla na všech čtyřech. Pomalu se přibližovali. Lucky vydala varovný řev a couvala. Moc to nepomohlo. Nevěděla, kam utéct.
Když v tom se v ní cosi probudilo, její oči se na pár vteřin rozzářili modrým světlem. Cosi vyslovila v cizí řeči.
A z jejich úst se linuly modré plameny. Magický útok byl jedním ze základních útoků, používaný při útoku i obraně. Lizardi se před magikou rozprchly na všechny strany. Lucky chvíli ohromeně stála na místě. To už na ní jeden lizard skočil a prudce ji praštil do žeber. Lucky sice vyjekla, rychle jej ale smetla pravou rukou. Všimla si dalšího lizarda a uskočila na stranu, připravená na další útoky. Její oči tentokrát magikou nepřestávaly svítit, v pozoru byly všechny smysly, aniž by si to uvědomila. Jeden z lizardů se na ní vrhal opět skokem, tentokrát už zaťala ruku v pěst a silným úderem jej vymrštila do vzduchu. Vyskočila za ním a sekala ho drápy, dokud oba nedopadly opět na zem. Lizard už se nezvedl.
Lucky se rozhlédla, aby zjistila, kde jsou další tři. Znovu vyskočila, tentokrát vědomě podruhé použila zaklínadlo pro magický útok. Modré plameny i přesto, že nebyly ještě přesně mířené, zasáhly a zlikvidovaly dalšího lizarda. Lucky teď stála proti dvěma zbývajícím. Ti zařvali a běželi proti ní. Tentokrát to byli oni, kdo ji srazili na bok. Lucky ale popadla jednoho z nich a hodila ho do silnice, kde skončil pod koly aut.
Dostala další ránu od posledního lizarda, otočila se na něj s řevem a opět ho pěstí vymrštila do vzduchu. Použila na něj magický útok a pak mu ještě zasadila poslední úder a vítězně zařvala. Po celou dobu boje vlastně ani nevěděla, co dělá. Nyní, když bylo po boji, začala si uvědomovat, co všechno se vlastně stalo. Nechápala, jak se to stalo a zmateně se rozhlížela kolem sebe. Vyrušil ji až mobil, který opět zazvonil.

"Napoprvé to bylo celkem dobrý." Ozval se opět strážce.
"Co se to se mnou stalo?" Ptala se zmatená Lucky.
"To ti po telefonu neřeknu. Lucky, ale Pán zla zřejmě nezná tvůj význam."
"Co to povídáš, jaký význam?"
"Ty jsi vyvolená… A tyhle světy tě potřebují. Ještě se chceš se mnou setkat?"
"Jo… jasně." Potvrdila váhavě Lucky plná zmatku.
"Čekej 1300 metrů západně od místa, kde teď jsi."
Lucky čekala na rohu ulice. Byla stále zmatená. Po chvíli u ní zastavil bílý Volkswagen a otevřel dveře auta. Byl v něm, ten samý magik, co předal Lucky obálku s telefonem.
"Nastup si!"
Lucky nejistě nastoupila a magik se rozjel.
"Kdo ty vůbec jsi??? A kam to jedeme???" Ptala se nervózně.
"Já sem pomocník strážců, dovezu tě k němu."
Jen polkla a celou cestu už nepromluvila. Auto zastavilo před vysokou budovou. Pomocník dovedl Lucky do nejvyššího patra a zastavil se před dveřmi.
"Tady je. Jedna věc Lucky… Buď upřímná…"

Lucky opatrně vešla na všech čtyřech do dveří. U okna stál Magik, který se na ni otočil. Byl vysoký a zřejmě i silný, na sobě měl černý plášť.
"Tak přece." Řekl s nadšením, když uviděl Lucky a ta se postavila na dvě. "Vítám tě, Lucky, jak už víš, jsem strážce. Jmenuji se Ignitos."
"Je to pro mě čest…"
"…Né, to je čest pro mě."
Jeho pomocník odešel do jiné místnosti a Ignitos zavřel dveře. Poté ukázal na křeslo: "Sedni si."
Lucky se posadila.
"Řekl bych, že teď nerozumíš vůbec ničemu."
Lucky pokývala: "Přesně."
"Na něco se tě zeptám. Věříš na osud, Lucky?"
"Ne."
"Proč ne?"
"Žádný osud není… Jen vůle Boží."
"Ano, máš naprostou pravdu, ale teď k věci… Jseš tady nejen kvůli pocitu, který jako jediný z magiků mezi lidmi máš pouze ty, ale dovedla tě sem otázka. Otázka, která ti nedá spát, otázka, která tě sžírá, otázka spalující víc, než pekelný žár. Víš, co mám na mysli?"
"Kde je svět magiků?"
"Ano, to je ono. Chceš vědět, kde je, co to je? Je to dimenze, hmotná jako tenhle svět. Dimenze, odkud pocházíme."
Lucky jen přikývla.
"Já ti nedokážu říct, kde je. Musíš to zjistit ty. Ale pozor! Jakmile se dozvíš svůj úděl, už se ho nemůžeš vzdát. A proto ti dávám vybrat: řekni "Ne" a můj pomocník tě odveze zpátky a tím to pro tebe končí. Ale řekni "Ano" a dostaneš se do světa magických bytostí a uvidíš, co vše se může v jedné otázce skrývat. Tohle rozhodnutí nejde vrátit."
Lucky přemýšlela. Najednou dostala strach a měla nutkání utéct. Chvíli koukala do země, pak se podívala zpět na Ignitose.
"Ano."
"Fajn. Tak pojď." Ignitos šel do jiné místnosti a Lucky šla za ním. Jeho pomocník tam stál u všelijakých laptopů.
"Můžem," pokynul mu Ignitos. Lucky dovedl na označené místo a připojil ji na jeden z monitorů. Pak vzal injekci s modrou zářivou látkou a podal to Lucky přímo do krku, do centra jejího magického systému.
"Toto je čistá neutrální magika, dodá té tvé energii potřebnou k uvolnění těla od fyziky, než to budeš zvládat pomocí zaklínadla."
"Co to znamená?" zeptala se Lucky nejistě.
"Že jedeš na výlet," odpověděl ji pomocník Ironicky.
"Hlavně se uklidni, Lucky, a nebraň se tomu," dodal Ignitos a vyslovil proti ní to správné zaklínadlo, zvané Traductmagic.
Lucky ozářila modrým světlem, ale co bylo horší, najednou věděla, že mizí a začala propadat panice.
"Už se teleportuje, ale nemám nad ní kontrolu… Ignitosi, ona ten teleport nezvládne."
"Ale zvládne, je to běžná schopnost, tak co je?!" Mezitím Lucky zmizela úplně.
"Už ji mám, je tam! Ano Lucky se teleportovala do světa magiků.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama