Pilotní část

29. prosince 2013 v 20:08 | Lucky14 |  Série 1
Agentka Lucky Reevesová
Dodatek: Přístupné psychicky odolným jedincům
Pilotní část

Lucky si sáhla na nos. Protočila oči, když stáhla zpět prsty zabarvené krví.
"To si vypiješ!" Ozvalo se jen kousek od ní. Koukla se na týpka, co pro změnu krev plival z úst. Byl to kluk z ulice, co žil životem vandala.
"No promiň, nemůžu za to, že jsi trapný, pouliční idiot." Pronesla Lucky na osobu, která krvácí z nosu a z rukou, až moc klidně, ale také arogantně. "Já ti jen řekla pravdu, tys mě praštil první." Aniž by ji zajímalo, že si koleduje o další ránu, dala se na odchod, jakoby se nic nestalo.
"Stůj! Já s tebou ještě neskončil!" Hulákal na ní uražený týpek, stírajíc si krev ze rtů.
"Sklapni!" Zúpěla za ním Lucky otráveným tónem a šla dál. Naštěstí pro ní se i pouliční vandal s pomuchlaným egem vydal svou cestou. Lucky došla k domu o tři ulice dál. Koukla se, kolik je hodin. Hodinky na její levé ruce ukazovaly 23:12. Povzdechla si a zazvonila. Po chvilce otevřel dva metry vysoký chlapík s dlouhými rozpuštěnými, černými vlasy. Vyděsil se při pohledu na Lucky. Nevěděl, zda se ptát, kde byla nebo zda je celá.
"To nic není." Pronesla provinilým hlasem, malého dítěte, které něco provedlo. Chlapík ji nechal vejít dovnitř.
"Lucky! Zase ses porvala…" Povzdechl si.
"Dal mi ránu první. Já jen řekla-"
"Opět si někoho provokovala." Skočil jí do řeči a znovu si povzdechl. "Jedem do nemocnice."
"Mariáne, to vážně není nutný." Se zaúpěním prosila svého přítele.
"To nebyla nabídka, víš?" Podal ji papírový kapesník na stále krvácejíc nos.
"Dík." Vzala si kapesník a přiložila si ho na nos. "Jseš pěkně otravnej, víš o tom?
"Počkej tu, aní se nehni!" Marián odběhl a lucky s vrčením protočila oči. Po chvilce se Marián vrátil oblečený, obul se a popadl klíče. "Jedeme!"
"Je to zbytečný, nic mi není." Pronesla uraženě a nasedla do auta. Marián sednul na místo řidiče, připoutal se, nastartoval a rozjel se směrem k nemocnici za otráveného úpění Lucky. Lucky Reevesová byla holka z ulice, i přesto, že to bylo již rok, co ji Marián vzal z ulice k sobě, když ji přistihl krást ve svém domě, stále se na ulici sem tam poprala. Prožila 1 rok na ulici, během kterého si naplnila rejstřík, ale teď už půl roku byla v partnerském vztahu s Mariánem a konečně vše vypadalo na slušný život.
V prostředku deštivé noci stál Marián pod mostem vedle svého auta. Asi za čtvrt hodiny přijel černý hammer a řidič otevřel dveře.
"Nastup!" Promluvil řidič. Marián se nejistě rozhlédl, váhavě nastoupil. A Hammer se opět rozjel.
"Taylor Ross?" Odvážil se Marián po chvíli. Zeptat.
"Jistě, dle domluvy."
"Co si nebudu pamatovat?"
"To cos chtěl a tohle setkání. Probudíš se ve svým autě a budeš zmatenej, krk tě bude bolet, ale to nic nebude. Peníze máš?"
"Jo, jasně mám. 30 tisíc, jak jste chtěl."
"Dobře. Je tu však jeden drobnej háček…"
"Jakej?"
"Ten čip může způsobit nepříčetnost a agresivitu. Dotyčný si po záchvatu nepamatuje nic, pokud se čip nedeaktivuje." Marián se zarazil a přemýšlel, jestli mu to za to stojí. Taylor zastavil. "Jestli to nechceš, tak se seber a zmiz!"
"Ne. Chci zapomenout." Řekl Marián po chvilce váhání.
"Fajn." Rozjel se Taylor znovu. "Co, kdybych ti to dal za polovic?"
"Proč?"
"Chci něco na oplátku."
"Co chcete?"
"Vím, že chodíš s Lucky Reevesovou. Víš, já když s někým dělám kšeft, tak si ho prověřím, hochu."
"Lucky z toho vynechte, tý se to vůbec netýká!"
"Tohle se jí sice netýká, ale já se jí týkám dost."
"Co to povídáte?" Divil se Marián.
"Řekněme, že v minulosti jsem s ní měl jisté spojení, vlastně ho mám pořád. Čip ve tvém krku by mi o ní posílal informace."
"Ne, to vám nedovolím!"
"Ale no tak. Nechci ji ublížit. Nikomu nechci ublížit."
"Ale tohle prostě ne."
"Necháš si ode mě do krku implantovat čip. Ale bojíš se mi dát pár informací O tvé přítelkyni? Proč bych jí dělal něco špatnýho? Já se snažím lidem pomáhat a ona pomoct potřebuje, ne?""
"Fajn, ale jestli se jí něco stane..."
"Jistě, jasný."
Marián se probral a zmateně se rozhlídl kolem sebe. Jediné, co bezpečně poznal, bylo, že je ve svém autě, ale vůbec netušil, jak se tam dostal. Uvědomil si, že mu krk svírá palčivá bolest. Sáhnul si na něj. Poznal, že ho má obvázaný. Co se stalo? A co dělal v autě pod mostem za deštivých časných ranních hodin? Náhle si všiml, že v levé ruce drží jakýsi kus papíru. Podíval se co je tam napsané. Stálo tam toto: Čtrnáct dní to z toho krku, nesundavej. Nech to zahojit, použíj prášky na bolest. Taylor. Kdo byl Taylor? Marián si matně vzpomínal, že s někým, kdo si řikal Taylor před pár dny mluvil po telefonu, ale už si nevzpomínal proč. Usoudil, že v tomhle stavu stejně na nic nepřijde a měl by se vrátit dřív, než Lucky zjistí, že je pryč. Nastartoval a rozjel se směrem domů.
Uplynul týden od doby, co se Marián za podivných okolností probral s palčivou bolestí krku ve svém autě. Už druhý den měl silnou migrénu. Zvláštní to bylo o to víc, že nikdy před tím migrény neměl. Lucky se zrovna vrátila z MegdonalC a položila před Mariána hranolky.
"Co to je?" Zeptal se, jako by hranolky viděl poprvé v životě.
"Sněz to, bude ti líp."
"Po hranolkách?" Podíval se na ní, jestli to myslí vážně.
"Jsou magické." Řekla lehkovážně. Jeho bolela hlava k prasknutí a ona si dělala jen srandu, opět. Mariánovi se zatmělo před očima. Vážně si z něj dělá srandu? I tenhle bezvýznamný impuls, který byl jen malým vtipem ho v jeho nynějším stavu dohnal k šílené nepříčetnosti.
"Nevim, jak ti pomoct." Přišla k němu Lucky. Ale sotva se k Mariánovi přiblížila, uhodil ji pěstí do tváře tak, že spadla. Šokovaně se na něj podívala.
"Nevíš?!" Křičel na ní. "A vtipný ti to příjde?!"
"Ne,ne, ne. Promiň, jenom mi prosim tě neubližuj!" Ale Marián její prosby ignoroval. Uhodil ji ještě 4x do zad a hrudníku. Naštěstí se mu díky své povaze odvážila bránit a praštila ho pěstí. Na chvíli ho to ochromilo. Lucky mu v záchvatu sociopatie dala ještě několik ran, pak popadla nůž a přišla k němu. Nedokázala ho zabít, po roce života s ním. Zahodila nůž, na nic nečekala, vzala nohy na ramena a zmizela pryč. Je lepší žít na ulici, než se nechat umlátit. Udělala chybu, když mu jako jedinému a prvnímu člověku uvěřila natolik, aby ho mohla milovat i přes její aroganci.
Lucky však na ulici moc dlouho nepobyla. 4. den vykrádala byt, který před tím vykradla několikrát. Tentokrát ji však chytila městská policie přímo při činu a předala ji na FBI. Ne, že by Lucky Reevesová byla až takový zločinec. Zpráva o jejím zatčení se dostala až k její letité kamarádce Anežce, agentce FBI a snad v současnosti byla Anežka jediný člověk, kterému Lucky důvěřovala. Po zjištění, že Lucky zatkli, Anežka rychle zařídila, aby byl její případ předán přímo jí samotné. Lucky seděla ve výslechové místnosti.
"No konečně." Zúpěla Lucky, když se u ní Anežka objevila. "Asi jsem v maléru, co?"
"Lucky! Cos to zas vyváděla? Myslela jsem, že…" Anežka se zarazila, když si všimla modřiny, co měla Lucky na tváři. Zmírnila hlas a začala mluvit pomaleji. "To asi není z pouliční rvačky, že ne?" Lucky se na ní na krátko podívala. Pak si povzdechla a zadívala se do země.
"Marián." Špitla na Anežku.
"Marián? Počkej. To on tě uhodil?"
"Zmlátil mě. Přeskočilo mu. Ublížil mi." Lucky se podívala na Anežku: "Je mi tak…" Nebyla schopná dokončit větu. Anežka ji objala.
"To bude dobrý. Dostanu ho za katr, a jestli se tě ještě někdy dotkne…" Odtáhla se "Teď tě ale musim vyslechnout, což ti asi nebude příjemný. Snaž se to prosím vydržet." Sedla si naproti Lucky. "Vynecháme ty dva roky. Už je mám ve spisu, co mi poslali z městský." Anežka vytáhla záznamník a zapnula nahrávání. "Teď mi řekni, co se stalo mezi tebou a Mariánem, k čemu došlo?"
"Všechno bylo v pohodě. Marián byl, jako obvykle. Normální, hodnej, vnímavej, ale dva dny před tim než mě… Dva dny před tim ho začla bolet hlava. Nejdřív normálně, vzal si prášek, ale zesilovalo to, den na to už se choval jinak."
"Jak jinak?"
"Začal bejt vzteklej a protivnej, asi už měl silnou migrénu, přestal i jíst."
"A co bylo dál?"
"Druhej den to bylo stejný, šla jsem do mekáče. Zpátky jsem přinesla hranolky chtěla jsem, aby něco snědl, tak sem mu je dala a když se ptal, řekla jsem nějakej vtip a jeho to strašně rozčílilo, zešílel. Najednou mi dal pěstí do tváře, křičel, že to není vtipný a… a…" Anežka chytila Lucky za ruku, když viděla, že to přestává zvládat.
"To nic, uklidni se Lucky, ty to zvládneš, já ti věřím. Co bylo pak?"
"Pak… Pak mi dal ještě několik ran do zad a do hrudníku. Nakonec jsem mu dala pár ran já a utekla jsem a musela jsem zase krást, abych měla jídlo a pak mě chytili." Po té, co Lucky dopověděla, Anežka vypnula záznamník a znovu objala Lucky.
"To bude dobrý. Lucky, proč si nešla ke mně?"
"Nevěděla jsem, co dělat, já, já…"
"Dobrý to nic. Bude to dobrý. Počkej tu." Anežka se vydala směrem ven z místnosti.
"Anežko?" Zastavila ji ještě Lucky. "Pomůžeš mi?"
"Uvidim, co pro tebe můžu udělat. Lucky, realita je taková, že ti chtějí dát 5 let natvrdo. Hned se vrátím." Anežka vyšla ven z výslechové místnosti. Kde už stál její nadřízený "Kapitáne, nešlo by něco udělat?"
"Chápu vás, agentko. Každý nerad zavírá své přátelé. Ale sama dobře víte, že její osud má v rukou soudce. A my se nyní musíme řídit zákonem. Je mi líto. Odvezte ji na vyšetření a potom zatknout. A ať Thomas přivede toho jejího přítele. Máme na něj obvinění z napadení.
Anežka seděla v kavárně se svou velmi dobrou známou, Olívii Conorsovou, kapitánkou mezinárodního policejního útvaru zvaného CSI. Olivia ji zrovna doopravovala svůj životní příběh, příběh nad kterým by se také daly ronit slzy.
"A když jsem si konečně mohla Lucky vzít do péče natrvalo. Nenašla jsem ani ji, ani svou sestru, tedy její matku a ani její ho přítele, jakoby se po nich slehla zem." Dokončila Olivia své vypravování. "A to mě přitom prosila, ať se jí o Lucky postarám."
"Není to tvoje vina Liv." Řekla Anežka s porozumněním. "Byla to jen nešťastná shoda náhod. Víš musim ti něco přiznat Liv. Máme Lucky u nás v předběžný cele. Chtěj ji dát 5 let za rvačky, vloupačky a krádeže. Skončila totiž na ulici. Potom, co ji její dnes už bývalej přítel bezdůvodně zbil…"
"Cože?!" Vyhrkla šokovaná Olivia.
"Já vim." Pokývala Anežka. "Mrzí mě, že ti to řikám za takový situace. Lucky je už několik let moje kamarádka."
"Kdo ji napadl?"
"Byl to její partner. Vzal ji k sobě z ulice asi před rokem."
"A teď ji chtějí zavřít, protože si na ulici naplnila trestný rejstřík."
"Přesně tak." Potvrdila Anežka "Před rokem skončila s dohodou. Tu tímhle porušila. Soudce už ji bude chtít poslat natvrdo."
"Kterej soudce ji má na starosti?"
"Hlaváček."
"Nešlo by se s nim ještě něják domluvit? Kdyby například Lucky těch 5 let namísto vězení odsloužila na mým útvaru, jako příslušník CSI?"
"Já ti nevim, Liv. Lucky je dost… Jak to říct… Nemorální. Jen klidem, kterým věří se chová přátelsky. Jinak je arogantní a drzá, především nesnáší policisty a neuznává nad sebou lidskou autoritu."
"To je mi jedno." Řekla Olivia odhodlaně. "Nehledala jsem roky svou neteř proto, abych ji pak vídala za mřížemi." Zvedla se a začala si oblékat svou halenku. "Jdu si promluvit se soudcem." Anežka ji následovala.
"Jdu s tebou."
Lucky v předběžné cele vyryla čím si ostrým do zdi vzkaz: Byla jsem tu. Lucky Reevesová.
"Lucky!" Vykřikla Anežka, když za ní přišla. "Ničíš majetek FBI."
"Pardon. Je tu nuda." Podívala se na Anežku.
"Jak je?"
"No…" Zamyslela se Lucky. "Jestli chceš vidět návrhy mých vězeňských tetování, tak ještě nejsou." Pronesla se sarkasmem v hlase.
"Nezavřeme tě. Tedy mám jistej návrh."
"Chceš pomoct s něčí vraždou?" Mluvila Lucky stále sarkasticky.
"Práce u CSI na 5 let." Přešla Anežka rovnou k věci.
"CSI?" Podívala se na ní Lucky. "To jsou poldové?" Zatvářila se pohrdavě.
"Ano to je policie." Potvrdila ji Anežka. "CSI je mezinárodní policejní útvar spadající pod vládu USA. Polovina zaměstnanců jsou Američani. Byla bys aspoň mezi svými. Řeší hlavně těžké zločiny včetně těch velkých mezinárodních."
"Děláš si srandu? To se mám stát fízlem?" Podívala se na ní, jestli to myslí vážně.
"Soudce Hlaváček ti velkoryse dává tuhle nabídku a kapitánka CSI taktéž. Moc na výběr nemáš, Lucky. Buď tohle, nebo vězení." Lucky si povzdechla a zavrtěla hlavou.
"Jeden malej háček. Kde budu bydlet? Ve vězení přespávat nechci. Kartonové krabice na ulici aspoň dobře hřejou."
"Mám ještě jeden malý byt, nikdo v něm není. Mužeš tam bydlet. Tak co, bereš to?"
"Mám snad na výběr?" Odsekla Lucky rozmrzele. "Jo beru to."
Anežka zavedla Lucky na stanici CSI. Lucky se při procházení do kanceláře rozhlížela na všechny strany a celou dobu nezvykle mlčela. "Ahoj, tak jsme tu."
"Ahoj, vítejte." Pozdravily se A Anežka ukazala na Lucky.
"Tak tady ti ji vedu, to je Lucky Reevesová." Olivia si prohlédla svou neteř, kterou naposledy viděla před 19ti lety, kdy ji byly sotva 2 roky, s citem v očích. I Lucky byla nucená se na ní nachvíli zahledět, cítila z ní zvláštní pocit, pocit, který jí byl blízký. Ale přesto se na ní nedívala zrovna přátelsky. Conorsová jí nabídla ruku.
"Jmenuji se Olivia Conorsová." Ale Lucky se na místo potřesení jen naklonila k Anežce.
"Má příjmení jak voják." Pronesla se škodolibým výrazem a koukla se na Conorsovou. "Reevesová." Řekla nakonec, ale ruku ji nepodala.
"Potřebuju vědět, jestli máte řidičák?"
"Asi 2 měsíce." Odpověděla Lucky s mírně nepřátelským tonem.
"Fajn, tak pojďte."
"Kam?"
"Začneme s výcvikem." Lucky se podívala znovu na Anežku.
"No neboj, běž. Olivia je fajn člověk."
"Možná pro tebe." Odpověděla Anežce a vydala se za Conorsovou.
Když Lucky po 4 měsících dokončila výcvik Conorsová ji dala standartní věci. Služební zbraň, odznak, vysílačku, pouta, klíče od stanice, od kanceláře, od služebního vozu a od osobní skřínky a také přístupový kod do stanice a policejní vestu, ovšem u té nastal problém.
"Můžete ze mě udělat poldu, ale nečekejte, že si vezmu tohle." Odložila vestu a začala si pobírat ostatní věci. Zastavila se u klíče od vozu. "Bavorák? Vida, aspoň něco u poldů stojí za to."
Tady je pracovní smlouva, pro vás na 5 let povinná. Dostáváte hodnost zvláštního agenta, protože mi ještě jeden chybí." Řekla Conorsová a podala Lucky papíry. Lucky je podepsala, aniž by to četla. "Nepřečtete si to?"
"K čemu? Stejně tu musim bejt 5 let."
"Jsou tam délky služeb a váš plat, mohlo by vás to zajímat."
"A to je?" Koukla na Conorsovou. Proč se namáhat čtením, když ji to vše může říct?
"Noční a denní služby. Denní vám začíná v 8. Ráno a končí v šest večer. Noční služba začíná v 7 večer a končí v 6 ráno. U zvláštních agentů jsou časy poněkud jiné, snažte se je dodržovat. Váš plat je šestnáct tisíc čistého. A teď k pravidlům. Pravidla jsou jednoduchá. Budete chodit včas do práce, poslouchat rozkazy a pracovat na případech, které vám přidělím. Žádné porušení zákona, žádné nadávky, ani narážky, jasný?"
"Ach, vy naivko." Pronesla Lucky drze.
"Přesně o tomhle mluvím."
"Vy jste ale otravnej polda."
"Nedochází vám to? Zachránila jsem vás před lochem. Mužu vás tam zase poslat zpátky.
"Lhářko."
"Zločinče."
"Tak jo a co teď, matko vrchní."
"Pojďte, ukážu vám vaší kancelář a představim vám vašeho parťáka. A nechte si tu drzost."
"Tohle bude ještě sranda." Řekla Lucky s úsměvem a následovala Conorsovou ke kanceláři, kde už bylo její jméno. V kanceláři už seděl vysoký týpek s krátkými černými vlasy. To je zvláštní agent Henry Stewenson, váš parťák. Tady budete pracovat, když nebudete v terénu." Řekla Conorsová. A podívala se na Stewensona. "Tohle je váš nový parťák, agentka Lucky Reevesová." Pak se podívala na oba dva. "Snažte se spolu vycházet. Nastanou situace, kdy se budete muset spolehnout jeden na druhýho." Henry vstal a podal Lucky ruku.
"Ahoj, jsem Henry." Lucky se koukla na jeho dlaň a pak na něj, ale ruku mu nepodala.
"Z tvýho výrazu usuzuju, že jsi ten typ se kterým vycházet budu. Jsem Lucky, ale ruku ti nepodám."
"Dobře." Řekl Henry a vzal papíry. "Šéfko, tady máte to hlášení." Podal je Conorsové.
"A dál?" Ozvala se Lucky.
"To je vše." Řekla Conorsová. "Hlaste se mi v pondělí, v 8 ráno na denní službu, agentko a těšilo mě." Zkusila jí podat ruku.
"Mně ne." Řekla Lucky jízlivě a odkráčela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katka Katka | 29. prosince 2013 v 20:46 | Reagovat

Zatím to vypadá dobře. Lucky je sice arogantní, ale má svoje dobré chvilky. Teď už chápu proč Marián Lucky zbil, není to proto, že by byl zlý, ale tím čipem. A navíc se ještě setkal s jejím otcem. Mám takový dojem, že tam on udělá něco špatného. Je celkem dost ironie, že Lucky se stala policistkou, když je sama bytostně nenávidí. :-D

2 Chiaki Chiaki | 1. ledna 2014 v 18:19 | Reagovat

Zde se vysvětluje dost věcí - proč je Lucky arogantní a proč vlastně pracuje jako polda, když poldy nesnáší. Jak řekla Katka, je to dobrý paradox :D Ta část s vojákem je taky dost dobrá, chudák Olivia...upřímně ji lituji :D Akorát jsem si říkala, když měla celou dobu Anežka byt, proč už ji do něj nevzala (ale důvodů by se našlo dost :D)
Inu, kam se hrabe Patrick Jane :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama