2. Hra začíná (2/2)

15. května 2014 v 21:42 | Lucky14 |  Série 1
První část druhé kapitoly ZDE

Společné výslechy zaměstnanců a nadřízených Martina Beneše nic nepřinesly. Byl to normální, bezproblémový zaměstnanec a zdálo se, že nikdo z fabriky mu nechtěl ublížit. Lucky s Henrym se vrátili na stanici někdy po 19. hodině, kdy už tam byla noční směna, Conorsová taktéž už skončila. Henry ještě v kanceláři sepisoval výsledky výslechů, aby si nemusel pamatovat, co má Conorsové druhý den říct.
"Chtěl jsi vědět, jaká je Conorsová."
"Jo to bych byl rád, kdybys mi to řekla."
"Řekla jsem ti, že je červená."
"Což absolutně nechápu."
"Čtyři základní temperamenty člověka. Rozdělení do dvou skupin. Introvert a Extrovert. Stabilní introvert je Flegmatik, má zelenou barvu, podle elementu země. Labilní introvert je Melancholik, má modrou barvu podle vody. Dál tu máme extroverty. Stabilní extrovert je Sangvinik v červené barvě podle ohně a labilní extrovert je Cholerik ve žluté barvě podle vzduchu. Chápeš?"
"Takže, když řikáš, že Conorsová je červená, tak je vlastně Sangvinik."
"Je to její hlavní temperament, naše poldí šéfka je cílevědomá, vůdčí, společenská, hovorná, citlivá a otevřená. Ale to není vše, každý člověk má také doplňující barvu. U Conorsové je to zelená, je totiž pečlivá, spolehlivá, vyrovnaná a umí se ovládat, to jsou vlastnosti Flegmatika. Takže odpověď na tvou otázku. Conorsová je sebevědomá žena, co umí vést lidi, je pečlivá a férová, vždycky je na ní spoleh a pro druhé udělá cokoliv. Měla by s ní být i sranda, ale tím si u ní nejsem jistá. Stačí ti to takhle?"
"To bylo úžasný." Zíral na ní Henry.
"Víš, že mě chválíš nahlas?"
"Promiň."
"Ne, jen pokračuj. Jdeme se někam najíst?"
"Mužeme." Oba vstali a vydali se ze stanice.
"Co mekáč?" Navrhla Lucky. Henry souhlasil. "Ale platíš." Dodala Lucky rychle, Henry si jen povzdechl.
"Reevesová, můžete na moment?" Zavolala si Conorsová Lucky do své kanceláře, hned jak se druhý den objevila v práci.
"Co si přeje vaše poldí nadřazenost?" Zavrčela Lucky při vstupu do kanceláře.
"Vtipné." Odvětila Conorsová ironicky. "Chci vás jen upozornit, že jste zase přišla pozdě, a že to hodlám řešit."
"Aha, hm. Všechno?"
"Našla jsem váš blog."
"A je zajímavý?" Zeptala se Lucky se zájmem. Conorsová se naklonila ke svému notebooku a citovala z blogu Lucky:
"Už, když se mi Conorsová představovala, napadly mě narážky na její příjmení. Ačkoliv z ní vyzařoval zvláštní, neznámý, ale příjemný pocit, nezapomínala jsem, že je jednou z nich, je to fízl a co hůř, je to šéf fízlů a za krátko i můj šéf." Podívala se znovu na Lucky: "To si děláte srandu?!"
"Můj blog, mé dojmy, mé názory."
"A tvrdíte, že vám stačí jeden pohled a poznáte všechno?"
"Ano."
"Vážně?"
"Tak například vy. Máte sebevědomí a jste vyrovnaná, ale vaše oči kromě empatie a citlivosti prozrazují prožitek traumatu, nebo ztrátu blízkých osob, spíše obojí, zjevně proto děláte u policie. Mám pokračovat?"
"Běžte raději pracovat." Poslala Conorsová Lucky pryč, hlavně protože její dedukce byla pravdivá.
Lucky s Henrym znovu zajeli k Nicole Koutkové. Henry Luckyně teorii sice nevěřil, ale nedala se odbýt. Když seděla v obývacím pokoji Koutkové a měla opět čaj, byla to tentokrát ona, kdo začal mluvit.
"Předevčírem jste si na Xchatu chatovala s jistým Galantic 1999, můžete mi říci kdo to je?"
"Ale, jak tohle víte?" Divila se Koutková.
"Byla jsem tam. Tak kdo je to?"
"Petr Koubek, můj známý. Znám ho už roky, hodně mi pomáhá."
"Opravdu? A jak vám pomáhá?" Ptala se Lucky dál, ale zvonek u dveří je přerušil.
"Promiňte." Koutková se vydala otevřít, Lucky mezitím dopila čaj. "Ahoj Petře, tak ráda tě vidím." Zaznělo ode dveří až do obýváku. Lucky se usmála a šla k nim, Henry šel pro jistotu za ní. Lucky nasadila mistrovský klam sociopata, vstřícnost vůči Nicole Koutkové, včetně empatického pohledu. Nikdo by nepoznal, že je to pouhá faleš.
"Nicol," Pronesla Lucky opravdu mile a vstřícně. "Já se vám ozvu."
"Vy jste kdo?" Díval se na ně překvapeně Petr Koubek.
"Policie." Odpověděla Lucky. "Zatím nashle. Jo, ještě jedna otázka." Koukla se na Koubka. "Zabil jste Martina Beneše?"
"Co, prosím?!" Díval se na ní Koubek zaskočeně.
"Tak nic. Zatím" Lucky už opravdu šla. Henry se ještě otočil na Koubka.
"Promiňte, ona už taková zřejmě je. Nashle." Raději rychle zmizel. "Co to mělo být?!" Zeptal se Lucky vyčítavě, když byli v autě.
"Test." Odpověděla Lucky klidně už zase pod svým pravým já.
"Test?" Kouknul na ní Henry nechápavě, ale Lucky už jen mlčela.
Další den přemýšleli společně Lucky, Henry a Conorsová nad záhadnou vraždou Martina Beneše, ve které neměli žádné stopy.
"Co když byl Beneš jen náhodná oběť?" Napadlo Henryho.
"To těžko." Odpověděla klidně Lucky a usrkla ze svého čaje. "Leda bych ho zabila já, pak by byl náhodná oběť."
"Nechte toho." Napomenula ji Conorsová. "Nemohl být náhodná oběť. Útok byl příliš intenzivní. Někdo měl pořádný vztek a vylil si ho na něm."
"Páni, naše velká šéfka použila mozek a udělala to velmi správně." Řekla drze Lucky. Conorsová její poznámku tentokrát ignorovala. "Tak jo, projděte ještě jednou všechny lidi ohledně Martina Beneše, někde něco být musí."
"Nudné, zdlouhavé a zbytečné." Pronesla Lucky a potom se jí na rtech vyloupl úsměv. "Já už totiž vím, kdo je vrah."
"Vážně?" Koukla na ní Conorsová. "Sdělíte nám tu novinku?"
"Henry to ví a vy se nechte překvapit. Jen ho teď musím chytit a už vím jak. Skvělá past."
"Agentko Reevesová, nebudete dělat nic nezákonného!"
"Ne to nebudu, no… možná trochu."
"Sdělte mi, co víte, hned!"
"Conorsová, zažila jste mou dedukci, tak mi věřte, slibuju, že tak na 75 procent to vyjde."
"Jestli provedete něco nezákonného, odnesu to já a tím pádem i vy. Je vám to jasné?"
"Jistě." Conorsová zamířila opět do své kanceláře.
"Snad si opravdu nemyslíš, že to byl Koubek?" Podíval se Henry na Lucky.
"Ne. Nemyslím, teď už to vím." Odpověděla Lucky a šla si hledat klidné místo, nakonec zakotvila na půdě a vytočila číslo Nicoly Koutkové. Znovu nasadila svůj klam vstřícnosti. "Nicol? Dobrý den, tady agentka Reevesová. Chcete mi pomoci chytit Martinova vraha? Fajn, večer se za vámi zastavím, zatím." Uklidila mobil a rozhlédla se po půdě. Byly tam dvě okna, stůl, starší postel, gauč v igelitu, protože byl skoro nový a hromada dalších věcí. Lucky napadlo, že dole na oddělení by ten gauč skvěle vyplnil místo. Zavolala proto Henrymu, aby tam za ní přišel.
Večer se Lucky zastavila u Koutkové a pod maskou vstřícnosti jí vysvětlila svůj plán. Koutková nebyla moc nadšená.
"Vy po mně chcete, abych předstírala, že Martin… To snad ne." Koutkové se opět zalily oči slzami. Lucky soucitně dala svou ruku na její rameno.
"Nicol, chápu, jak je to pro vás těžké a neumím si ani představit vaší bolest, ale je to způsob, jak chytit vraha, pro Martinův i váš klid. Jen to hrajte se mnou, prosím." Koutková se nakonec opravdu trochu uklidnila.
"Tak dobře." V tom se znovu ozval zvonek. "To je Petr. Nabídl se, že mi udělá nákup."
"Ach, to je milé, tak já už půjdu." Koutková se vydala otevřít a Lucky šla za ní. Pozvala Koubka hned dál. "Dobrý večer." Řekla Lucky vlídně a podívala se na Koutkovou. "Tak Nicol, jak řikám, vraha už máme ve vazbě, takže se nemusí dál tajit, že pan Beneš útok přežil. Je to Motolská nemocnice, pokoj 21, až ho budete chtít navštívit. Hezký večer." Lucky odešla s rukama v kapsách svého kabátu a spokojeným výrazem. Past byla nastražená, stačilo jen počkat, až se rybka chytí.
Druhý den Lucky s Henrym seděli v autě, před Motolskou nemocnicí a čekali, jestli se objeví Koubek. Lucky hrála hru na svém PSP, zatímco Henry koukal směrem ke vchodu do nemocnice, ale pohled mu sjel i na hru Lucky.
"To je Need For Speed?"
"Jasně, underground 2, verze pro PSP."
"Hezký. Hele vážně myslíš, že se objeví?"
"Samozřejmě, že ano a nech mě to dojet, rušíš."
"Víš, já si nemyslím, že to byl on." Lucky si otráveně povzdechla a pozastavila hru.
"Jistě, že to byl on, kdo jiný?"
"Nemáš důkaz, všechno zakládáš na té své teorii."
"Ne. Mým základem je má dedukce s faktů, což potvrzuje i to, že tamhle jde náš Koubek rovnou do nemocnice." Upozornila Lucky a sledovala oknem Koubka.
"Třeba jen…"
"Třeba jen co? Zašel na přátelskou návštěvu? Ale prosím tě, jdeme." Vystoupili z auta a sledovali Koubka až do nemocnice. Zastavili ho kousek před pokojem 21. "Kampak?" Koubek se otočil s překvapením ve tváři.
"Detektivové?"
"Ne, agenti. Co tu chcete?" Zeptala se Lucky se škodolibým tónem.
"Jen se chci podívat, jak se daří panu Benešovi."
"Víte, mě ta vaše starostlivost příjde na můj vkus až moc dotěrná. Proč máte pravou ruku v kapse?"
"Co je vám do toho, starejte se laskavě o sebe!"
"Ukažte nám pravou ruku." Ozval se Henry. Lucky mu ji nakonec sama vytáhla s kapsy i s nabitou zbraní M9. Henry mu ji okamžitě vytrhl z ruky a vysunul zásobník. "Plně nabitá, hádám, že nebudete mít povolení." Lucky ho okamžitě přitiskla ke zdi, zkroutila mu ruce a nasadila mu pouta.
"Jste zatčen za vraždu Martina Beneše. Hm, to se mi celkem líbí." Henry to raději dokončil za ní.
"Máte právo nevypovídat, všechno, co řeknete, může být použito proti vám. Máte právo na obhájce, pokud si ho nemužete dovolit, bude vám přidělen." Zajistili zbraň. Odvedli Koubka do auta a rozjeli se na CSI.
Lucky vedla výslech. Henry a Conorsová sledovali situaci přes sklo. Conorsová chtěla vidět, jak si Lucky povede.
"Tak k věci." Začala Lucky. "Proč jste zabil Martina Beneše?"
"Říkala jste, že to přežil, a že vraha máte."
"To byla past. Tak proč?"
"Řeknu vám, proč jsem ho zabil, a vy mi řeknete, jak ste na mě přišla."
"Napadlo mě to, když jsem byla tajně na Xchatu a sledovala, jak soucitně píšete Nicole, přišlo mi to podezřelé. Ale byl jste to vy, kdo mi sám řekl, že ho zabil."
"Cože? Já vám nic takového neřekl!"
"Vy ne, ale vaše tělo ano. Když jsem se vás zeptala, jestli ste ho zabil, nešlo mi o vaši odpověď, ale reakci těla, ta vás prozradila, chytit vás už bylo snadné."
"Zajímavé, chytré." Uznal Koubek.
"Proč jste ho zabil?"
"Proč? Léta se o Nicolu starám, pomáhám jí, dávám ji najevo svou přízeň a ona si nakonec vybere toho dělníka?! Dostal jsem příšernej vztek, cítil jsem se podvedenej!"
"Tak jste ho zabil."
"Věděl jsem, že za ní pojede. Počkal jsem, až přijede, a když zašel na toalety, praštil jsem ho kovovou tyčí, několikrát. Zasloužil si to, sebral mi lásku. Já Nicolu miluji."
"Jo to je vidět." Lucky vše zapsala.
"To nepochopíte."
"Ne, lidský city nechápu." Lucky vstala. "Skončili jsme." Přešla k obrovskému zrcadlu. "Matko vrchní, nešmírujte." Lucky vyšla z výslechové místnosti. "Je váš. Můžu jít domů?"
"Ve 4 odpoledne? Končíte v šest."
"Chytila jsem vám vraha."
"Končíte v šest a jinak gratuluji k prvnímu uzavřenému případu, ještě bych byla ráda, kdybyste nebyla drzá a poslouchala mě a chodila včas do práce."
"Chcete toho moc." Řekla Lucky jízlivě a odkráčela, lehla si na gauč, který včera přinesli s Henrym z půdy.
Když Conorsová v sedm večer odcházela, uviděla Lucky ležet na gauči. Překvapeně přišla blíž a divila se, že tam ještě je.
"Ahoj, Conorsová." Pozdravila se zavřenýma očima.
"Vy jste ještě tady?"
"Očividně, kolik je?"
"Je sedm." Lucky otevřela oči.
"Ou, tak to, abych šla." Lucky se zvedla, vrátila se do své kanceláře, vzala si svůj kabát a batoh a dala se na odchod. Conorsová ji ještě zastavila.
"Poslyšte, k tomu, co se vám stalo s vaším bývalým přítelem, kdybyste si o tom chtěla promluvit, tak…"
"Víte, proč jsem nedokázala vydedukovat, že je hajzl?" Přerušila ji Lucky. "Právě kvůli důvěře, takže se s nikým bavit nehodlám, zatím nazdar." Vydala se na odchod, cestou se zastavila v laboratoři, aby vrátila mobil Martina Beneše.
"Nedáš si ještě se mnou kafe?" Zeptala se Emily.
"Cože?"
"Jestli si nedáš kafe."
"Mám radši čaj, ale kafe už jsem dlouho neměla. Rozpustnýho turka, mléko a cukr."
"Jasan." Emily nadšeně odběhla dělat kafe.
Později večer ještě Lucky zazvonila na Koutkovou. Naposledy nasadila svůj klam vstřícnosti.
"Slíbila jsem vám jméno vraha." Řekla, když Koutková otevřela. "Byl to Petr Koubek."
"Cože?! Ale to není možné, jak mi to mohl udělat…" Koutková byla zdrcená a znovu se rozplakala.
"Upřímnou soustrast." Řekla ještě Lucky a zmizela. Doma pak seděla na gauči a přemýšlela o tom, jak ji její bývalý napadl a také o velmi dávné události, která z ní udělala sociopata. Nakonec vzala kytaru a začala hrát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anež Anež | 19. května 2014 v 15:44 | Reagovat

Je to čtivé :) Líbí se mi, jak se postava Lucky proměňuje v závislosti na prostředí. Dostala mě věta: Víš, že mě chválíš nahlas? ,Promiň, :D :D
Líbilo by se mi, kdyby víc popsala, co na tom Petrovi poznala, když ho testovala.
Jsem zvědavá na další případy! 8-)

2 Katka Katka | Web | 24. května 2014 v 22:47 | Reagovat

Moc pěkné. Celou dobu jsem podezírala Koutkovou, takže jsi mě s Koubkem celkem překvapila. Líbí se mi partnerství Henryho a Lucky, hezky se doplňují. Lucky je pěkně jízlivá, takže lituju Conorsovou, která to zatím od ní schytává nejvíc. Těším se na další díl. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama